Astrofotografie pod útokem AI odpadu

ČLÁNKY V SÉRII:

1. Úvod a vybavení
2. První fotografování
3. Focení přes zrcadlový teleskop
4. Jak se fotí s pointací
5. Co dokáže větší teleskop
6. Focení s mono kamerou
7. Co bych si přála vědět, když jsem začínala

Zdravím všechny čtenáře. Předchozích sedm článků o astrofotografii jsem se snažila pomoci začátečníkům tvořit vlastní snímky čarokrásného vesmíru. A opravdu mě těší každá pozitivní reakce. Dneska ale nepíšu pro nadšené fotografy, ale pro vás, co fotografie rádi prohlížíte a snad i obdivujete. A možná právě do vás si dnes trochu rýpnu, protože budu mluvit o problému, jehož jste součástí. Poslední dobou totiž všem fotografům vesmíru dost kazí radost nový fenomén, a to jsou obrázky generované pomocí AI.

Abych rovnou začala uvádět věci na pravou míru: Takřka žádný fotograf vesmíru (smekám výjimkám) se svými fotkami neživí. Na to je prostě příliš malý trh.Takže prakticky nikomu nejde o byznys. Většině fotografů prostě stačí dobrý pocit z focení, fotek a jediné, co jim ještě radost zvětší, je pozitivní reakce diváků. Problém však je, že laikové prostě neví, jak vesmír vypadá, a proto často nadšeně aplaudují nikoli skutečným (a pěkně vydřeným) fotografiím, ale naopak falešnému, umělou inteligencí zbastlenému smetí. A to mě, věřte mi, pěkně sere!

PROČ KECÁM DO TOHO, CO MÁTE VLASTNĚ OBDIVOVAT?

Opět pozor. Nechci, aby to vyznělo jako reklama na moje fotky. Jsou tu desítky lepších. A ani nechci, abyste nutně museli obdivovat KAŽDOU fotografii vesmíru. Množí fotografové totiž zaostávají v postprodukci a v honbě za lajky od laiků často naprosto zbastlí úpravu a udělají z pěkného snímku přesaturovanou mazanici. 

Jde mi o něco jiného. Skoro všichni jsme dneska v zajetí virtuálního světa a když k tomu připočteme ještě umělou inteligenci, ztrácíme všichni přehled o tom, co je vlastně skutečné. Věřit se nedá už skoro ničemu. Opravdovost je nahrazována pozlátkem, přesnost je nahrazována rychlostí, dřina je nahrazována komfortem. A každý, kdo v takovém světě ještě vytváří něco skutečného a dává do toho obrovské množství úsilí a energie, často pod nánosem nekvalitního balastu ani nedostane svůj obsah k publiku, které by ho ocenilo. A u astrofotek je to ještě horší, protože diváci prostě neví, jak správná astrofotka vypadá. A tak často zběsile lajkují a oceňují naprostá AI zvěrstva.

Začněme pěkně zostra. Těchto nelogických a principielně naprosto nesmyslných splácanin jsou dnes plné sociální sítě. A víte co? To ještě není to nejhorší. Protože podobné pitomosti se objevují na stránce, která se tváří jako oficiální vědecký kanál NASA, jsou perfektní vodou na mlýn všem konspirátorům, kteří čím dál hlasitěji křičí, že vesmírné vědy jsou podvod a nástroj elit, jak nás ovládat. Jakkoli směšné to možná je, všeobecně rostoucí vlna ignoranství nás jednoho dne může pěkně kousnout do zadku. 

JAK BEZPEČNĚ ROZPOZNAT FALEŠNÉ AI ASTROSNÍMKY?

Pokud jste mezitím článek neopustili a skutečně vám dává smysl si začít dávat pozor, jakému snímku vlastně dávat uznání, pojďte se se mnou podívat na pár příkladů, kde vysvětlím, jak se nenechat napálit laciným AI odpadem.

1. PRIPOMÍNAJÍ OLEJOMALBU

Začněme rádobyfotografií galaxie v Andromedě.

Tento "snímek" je typický příklad falešné fotky. Jednou z nejčastějších vlastností uměle generovaných snímků je to, že připomínají olejomalby. Jsou nekonzistentně ostré či rozmazané a obsahují barevné artefakty a agresivní přechody z jedné barvy do druhé. Podívejte se nyní na skutečný snímek Andromedy.

Na první pohled můžete pozorovat konzistentní jas snímku po celé délce. Má mnohem jemněji laděné barvy, neobsahuje žádné dramatické přechody mezi barvami nebo stíny.

2. JSOU PLNÉ NELOGICKÝCH KOMPOZIC

Přejděme ke koláži, kterou se autor snaží nabudit dojem Mléčné dráhy a bolidu nad horou Fudži.

Můžete si všimnout, jak jsou hvězdy slité do podivných patvarů. Expozičně je snímek divný. Skutečné krajinářské astrofotky se sice běžně skládají ze samostatných expozic oblohy a krajin, ale fotografové si dávají pozor, aby jas oblohy a krajiny alespoň trochu odpovídal. Vrcholem tohoto "snímku" je odraz ve vodě, který obloze vůbec neodpovídá. A jak vypadá skutečný snímek Mléčné dráhy?

Typický skládaný snímek jádra naší galaxie a hezké italské krajiny. Zde musím zdůraznit jeden fakt: to, že je snímek krásně barevný, vůbec neznamená, že nemůže být pravý. Barvy totiž na obloze skutečně jsou, jen je nevidíme pouhým okem, ale na dlouhých expozicích se objeví.

3. ČASTO JDE O PODIVNĚ PLASTICKÉ NOVOTVARY

Protože fotograficky je cokoli ve vesmíru nekonečno, jen velmi zřídka se pomocí astrofotky podaří vyvolat iluzi prostoru. AI si při generování obrázků ale často půjčuje inspiraci z mraků a dalších tvarů, takže vzniká třeba něco takového.

Snímek opět připomíná olejomalbu, do toho se ale ještě snaží budit dojem jakéhosi mraku, který je ve vrstvách osvětlený bůhvíčím. Ve vesmíru sice existuje spousta temných mlhovin, molekulárních mračen i osvětlených reflexních mlhovin, nikdy nevypadají ani zdaleka podobně. Tento snímek navíc ani neaspiruje popsat, co má být vlastně vyfoceno. Bodejď, když to neexistuje. Každý skutečný objekt má své katalogové označení, které u pravých snímků takřka vždycky je.

Tento krásný snímek Orlí mlhoviny je pravý. Můžete na něm vidět v podstatě stejný motiv jako na falešném obrázku: molekulární mračno zakrývající struktury emisní mlhoviny, ale opět to vypadá přirozeně, opět s konzistentními hvězdami i jemným kontrastem. Na snímku je zřetelná typická barevná paleta modré, oranžové a žluté, což je kombinace snímání vodíku, kyslíku a síry.

Dejte si pozor, abyste náhodou neprávem neoznačili pravou astrofotku za falešnou jenom proto, že má jiné barvy! Pravé fotografie skutečně mohou mít zcela jinou barevnou paletu. Níže se můžete podívat na pravé snímky Orlí mlhoviny, pouze s rozdílným zpracováním. Červené je čisté RGB, červenomodré je tzv. Bicolor a žlutomodré je právě HSO paleta.

Já vím, pro laika to asi může být občas peklo, když je astrofotografie tak různorodá. Všimněte si však, že na všech snímcích vypadá tvar mlhoviny naprosto stejně, o čemž se ještě zmíním.

4. JSOU PŘEHNANÉ A PŘEKONTRASTOVANÉ

Falešné AI astroobrázky často dojedou na stejný neduh, jaký často začínajícím fotografům kazí skutečně snímky - snaží se být až příliš líbivé. Například tenhle cirkus, který si hraje na Polární záři.

Snímek samozřejmě musí hrát všemi barvičkami a ještě mít i zajímavé večerní (??) světlo vycházející za stromem. Jednoduchá rada: jakmile vypadá nějaká fotografie až příliš dobře, vždycky buďte obezřetní.

Přikládám tentokrát svůj snímek polární záře z 10. května 2024. Tento den si asi většina z nás bude pamatovat do smrti :-). Porovnejte jemnost barev a tvarů skutečného snímku s falešným.

PODLE ČEHO POZNAT SKUTEČNOU ASTROFOTKU?

Kromě toho, že skutečné astrofotografie neobsahují nesmysly popsané výše, je můžete poznat ještě podle těchto jednoduchých pravidel:

1. Tvary objektů a všechny hvězdy jsou na snímku naprosto stejné jako na ostatních

Žádný AI nástroj ani podvodník si nikdy nedá práci s přesnou pozicí všech 5000 hvězd, které klidně můžete vidět na jednom snímku. Takže pokud na dvou snímcích absolutně sedí místo každé hvězdičky, můžete si být jistí, že oba jsou pravé!

Pro ukázku se můžete podívat na doutníkovou galaxii já versus Hubbleův teleskop. Moje hvězdy jsou mnohem větší, protože mám proti vesmírnému gigantovi pidi rozlišení, ale jsou na naprosto identických místech.

2. Je u nich většinou uveden autor a někdy také odkaz na web

Když si někdo dá práci s excelentním snímkem, většinou opravdu chce být uveden. Pokud na sociálních sítích najdete něčí snímek, podívejte se mu na profil a všímejte si, zda odhazuje diváky na webové stránky s větším rozlišením fotky. A pokud něčí snímek sdílí seriózní stránka, vždy mu dá kredit.

3. Sdílí je seriózní stránka

Koukněme se třeba na profláklý Facebook. Pokud si chcete nakoukat opravdové astrofotky, doporučuji sledovat například oficiální profily NASA o Hubbleovu či Webbovu teleskopu nebo klidně můžete sledovat evropskou agenturu ESA. Dávejte si pozor na jiné stránky, které se snaží jmenovat podobně - třeba na tu pochybnou skupinu, z níž jsem tu sama sdílela falešné snímky. Pokud vás zajímají amatérské či poloprofesionální astrofotografie, sledujte stránky Astronomy Picture of the Day či českou stránku Česká astronomická společnost. Ze zahraničních portálů s amatérskými astrofotkami doporučuji například Astrobin. Dobré jsou také veřejné skupiny, například Amatérské snímky vesmíru a dění okolo astronomie, nebo třeba zahraniční Astrophotography. I sem se občas snaží někdo propašovat falešný nesmysl, ale komunita ho naštěstí rychle sejme.

4. Často jsou k nim uvedeny technické údaje o vybavení a expozici

Skutečný snímek musel nějak vznikat a velmi často se u něj objevují také informace, jak snímek vlastně vznikl. Níže přikládám krásnou fotografii, která demonstruje, jak typicky vypadá popisek ke skutečné fotografii. Vidíte katalogové číslo objektu, zajímavosti, informace o vybavení a odkaz.

OBROVSKÁ PROSBA NA ZÁVĚR!

Než ukončím tento svůj pamflet, chci vás ještě strašně moc o něco poprosit. Dnešní zrychlená a bohužel dost postfaktická doba opravdu nepřeje kvalitní tvorbě. Pokud máte rádi vesmír, prosím snažte se vždycky zapřemýšlet, zda se koukáte na skutečný snímek nebo ne. Bude vás to stát zlomek energie proti tomu, který musí fotografové vynaložit na tvorbu opravdových fotek. Potom můžete právě jejich práci ocenit. A naše děti pak možná ještě budou mít šanci spatřit, jak vlastně skutečný vesmír vypadá. Moc vám děkuji.

KAM DÁL

Nyní Vás mohu zatím jen pozvat na prohlídku mých astrofotografií. Třeba Vám některá padne do oka a nakonec ozdobí Váš domov. To mi udělá radost největší!

Podívat se na fotky