Astrofotografie - část 3: Focení přes zrcadlový teleskop

ČLÁNKY V SÉRII:

1. Úvod a vybavení
2. První fotografování
3. Focení přes zrcadlový teleskop
4. Jak se fotí s pointací
5. Co dokáže větší teleskop
6. Focení s mono kamerou
7. Co bych si přála vědět, když jsem začínala

V minulých dvou článcích tady a tady jsem Vám povídala něco o mých naivních začátcích s astrofotografií. Pokud jste ho doposud nečetli a v tomto oboru se vůbec nevyznáte, určitě je doporučuji přečíst jako první. Tento článek budiž pokračováním o mých začátcích v astrofotografii.

Od minula jsem se snažila co nejvíc posunout. První snímky jsem pořídila se svým teleobjektivem Nikon 200-500mm f/5.6, který je dělaný hlavně na focení zvířat, a také portrétním objektivem Nikon 80-200mm f/2.8. Věděla jsem ale, že to není ono. Společně s montáží jsem si samozřejmě pořídila i teleskop (zrcadlový newton Omegon o průměru 153mm a ohnisku 750mm), ale nebyla jsem schopná s ním zaostřit. Naštěstí stále existují dobří lidé a jeden z nich (budeme mu říkat jen Václav) mě zachránil a teleskop mi upravil tak, že moje problémy vyřešil.

Moje maličkost s mými novými kamarády. Montáž Skywatcher EQ-35, teleskop Omegon 153/750 a maličká láhev Diplomatica, která mě v té zimě pěkně zahřála :-)

CO POTŘEBUJEME PRO FOCENÍ PŘES ZRCADLOVÝ TELESKOP

Stejně jako v  prvním článku musím velmi zdůraznit právě montáž, která hýbe celým zařízením. Musí být rovníková a motorizovaná. Já mám sestavu Skywatcher EQ-35, což je nutné minimum pro focení přes teleskop. Nesmírně důležité je, abyste si pohlídali nosnost montáže. Vše, co je na ní naložené, by pro ideální focení nemělo přesahovat asi 70% nosnosti. Pokud chcete fotografovat většími teleskopy, nevyhnete se investici do montáže minimálně o nosnosti 20 kg, třeba Skywatcher NEQ6.

Pak samozřejmě potřebujete samotný teleskop. Protože nemám zkušenosti s čočkovými dalekohledy, budu mluvit pouze o zrcadlovém dalekohledu (reflektoru) typu Newton. Nekoukejte ani tak po ohniskové vzdálenosti, ale především po průměru zrcadla (můj má 153 mm) a po světelnosti klasicky značené za číslem f/. Čím mohutnější teleskop, tím více světla pochytá, ale také tím více problémů Vás bude čekat. Proto do začátku klidně jděte do menšího reflektoru o průměru 150mm. Pro začátek bohatě stačí. Rozdíl oproti teleobjektivu je naprosto neuvěřitelný. Dvě zrcadla totiž propustí barvy i kontrast nesrovnatelně lépe než spousta čoček objektivu. Ani světelnost není totožná. Světelnost f/5 u reflektoru rozhodně propustí víc světla než f/5 u objektivu.

Galaxie M31 v Andromedě. Můj první snímek přes newtonův teleskop. A je to nebetyčný rozdíl, díky kterému už nechci fotit astrofoto teleobjektivem. Složeno z 80 snímků po 45s. Obraz můžete koupit zde.

JAK ŘEŠIT TYPICKÉ PROBLÉMY

S focením přes reflektor Vás může čekat celá řada potíží. Nemluvím o tom, že by Vám nešla nasadit zrcadlovka na komakorektor, to snadno vyřešíte pořízením adaptéru bajonet-T2. Mně se naskytly mnohem palčivější problémy. A nebýt Václava, možná bych je nikdy nevyřešila. Takže pokud s astrofotografií začínáte, třeba Vám pomůže tento výčet problémů, se kterými jsem se setkala:

Velká Mlhovina v Orionu (M42). Obraz můžete koupit tady.

Nejde mi zaostřit: Byl to můj největší problém. Ať děláte co děláte, nejste schopni vyfotit nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo ostrý snímek. Příčina je, že Váš foťák je zcela mimo ohnisko zaostření a musí se k tubusu dalekohledu dostat blíž, nebo naopak od něj dál. Ověřte si to tím, že teleskop namíříte na jasnou hvězdu a pak se pokuste ostřit. Pokud se hvězda zmenšuje (zostřuje) vzdalováním foťáku od tubusu, je potřeba vzdálenost prodloužit (a naopak). Pokud je foťák příliš daleko, ověřte si, zda v okulárovém výtahu není kroužek navíc, který by tuto vzdálenost prodlužoval. Ten odstraňte. Pokud je naopak foťák daleko, potřebujete prodlužovací kroužky. Poraďte se se zkušenějším fotografem, jistě vám pomůže teleskop seřídit. Pak už jen doporučuji pořízení Bachtinovy masky. To je udělátko, keré nasadíte na teleskop a ono Vám umožní precizněji zaostřit.

Mlhovina Řasy (C33). Složeno z 180 snímků po 60s. Obraz můžete koupit tady.

Nemůžu najít objekt, který chci fotit: S tímto problémem jsem se setkala velmi brzo po použití teleskopu, protože jeho zorné pole je mnohem menší než u objektivů. Zorientovala jsem montáž například na Vegu, následně na Deneb, a pak jsem chtěla fotit M33 (Galaxii v Trojúhelníku), která není na obloze zrovna poblíž. Montáž mi "na ni" najela, ale v zorném poli galaxie nebyla. Protože přes hledáček nasazeného fotoaparátu nemáte šanci galaxii vidět, snadno se taková situace změni v zoufalou snahu jemně hýbat montáží a náhodně se snažit galaxii najít na testovacích snímcích. I velmi drobná odchylka stačí, aby tento problém nastal. Doporučuji opět radu Václava: Nepoužívejte Alignment na doporučené hvězdy, ale použijte ho na jednu hvězdu, kterou si vyberete ručně a je co nejblíže objektu, který chcete fotit. Já v tomto případě využila radu a hledala hvězdu Mirach, která se nachází pár úhlových stupňů od Galaxie M33. Pak nebyl problém.

Mlhovina Severní Amerika (C20). Složení z 190 snímků po 60s.

Hvězdy na mých fotkách ulítávají: Pokud nepoužíváte sekundární dalekohled s kamerou a autoguiderem, dokážete i při precizním ustavením montáže na Polárku fotit maximálně na nějakých 30 až 60 vteřin, aniž by se při tomto ohnisku hvězdy měnily v ošklivé "knedlíky" nebo nedejbože čáry. Pokud však hvězdy dělají čáry i u kratších expozic, máte asi nejčastější problém: špatně ustavenou montáž.

Plejády. 300 snímků po 30s. Obraz můžete koupit tady.

Většina motorizovaných montáží s pojmenováním "GoTo" Vám přes "utility" funkce řekne, kde v konkrétním čase Polárku umístit v polárním hledáčku. Tam je většinou hodinový ciferník, podle něhož hvězdu pomocí šroubů umístíte na konkrétní "čas", například "7:45". Vice ve druhém článku mé série. U tohoto procesu musí být číslo 6 v polárním hledáčku přesně dole, takže musíte jednou osou pootočit, aby se tak stalo.

Mlhovina Řasy - část zvaná Koště čarodějnice (C34). Složení z 200 snímků po 45s a 60 snímků po 60s. Obraz můžete koupit tady.

A tady nastává nejčastější problém. Jak poznáte, že úsečka mezi 6 a 12 je skutečně kolmá? Poradím Vám jednoduchý trik: umístěte si nejdřív Polárku na číslo 6 a následně ji pomocí jednoho šroubu posouvejte nahoru. Pokud se hvězda drží této svislé čáry, je to v pořádku a můžete ji tedy umístit na správné místo dle informace z montáže. Většinou ale Polárka z čáry uhne a je nutné montáž zkorigovat. Pak už stačí hvězdu jen umístit do správného "času" na vnitřní kružnici ciferníku. Jakmile pak pohnete s jednou osou montáže, Polárka by se měla pohybovat po této kružnici. Toto Vám umožní mnohem lépe ustavit montáž a tedy i prodloužit expoziční časy.

Skupina galaxií M81. Vlevo Bodeho galaxie, vpravo Doutníková galaxie. Složeno z 134 snímků po 45s.

STÁLE NEJSEM V CÍLI

Pořízení zrcadlového teleskopu mohu doporučit každému, kdo chce astrofotografování opravdu rozjet a udělat první skutečně zajímavé snímky. Nicméně bez metody pointace budete schopni vytvořit dokonalé snímky hlavně u dostatečně jasných mlhovin, jako jsou třeba předchozí mlhoviny Severní Amerika a Řasy nebo níže zachycená mlhovina Laguna.

Na takové ohnisko, jaké nabízí zrcadlový teleskop, jsme totiž i s dobrou montáží schopni fotit snímky maximálně o cca 60 vteřinách, než se na fotografiích začně projevovat nedokonalost ustavení na Polárku. A počítejte s tím, že periodická chyba montáže bude kazit spoustu snímků i na kratších expozicích.

Mlhoviny Laguna a Trifid. Celkem 200 x 45s. Obraz můžete koupit tady.

Jinými slovy - na delší čas se hvězdy stejně ošklivě rozjíždí. Proto bude autoguider to další, co si pořídím. Toužím po fotografiích, kdy mohu exponovat na nízké ISO klidně několik minut bez obav, že se mi hvězdy šíleně rozjedou. Chci dostat na fotografie mnohem větší detaily objektů, které mi zatím unikají. A to je možné dělat pouze s tímto pomocným naváděním montáže.

Galaxie M33 nebo také Triangulum. 533 x 30s na modifikovaný Canon 5D II. Obraz můžete koupit zde. 

Můj zatím nejdelší celkový čas bez pointace byl 3 a půl hodiny. Lovila jsem galaxii M51, takzvanou Vírovou, která je asi nejkrásnější galaxií na severní obloze. Její snímek si můžete prohlédnout níže. Zpětně musím uznat, že to není ono a že opravdu malé objekty na obloze je potřeba snímat s trochu lepším vybavením. Pokračujme dalším článkem, kde se věnuji fotografování s pointací.

Vírová galaxie (M51). Složeno z 250 snímků po 60s. Po očištění nekvalitních snímků celková expozice 3h a 23 minut. PS: zpětně se i na tuto fotku ohlížím s úsměvem, protože co je možné s větším teleskopem a kamerou vyfotit, je naprosto nesrovnatelné. O tom se dočtete v dalších článcích.

KAM DÁL

Určitě si přečtěte další článek, protože nové snímky už jsou! Zároveň vám v článku povím, jak se fotí astrofoto i s pointací.

Další článek tady