Domů / Blog / Jak jsem začínala s astrofotografií

Jak jsem začínala s astrofotografií

Jak jsem začínala s astrofotografií - Lencis.cz    Jaké jsou moje první zkušenosti s astrofotografií? To se dočtete zde.
 

Přátelé, dlouho jsem se neozvala s novým článkem, ale je to hlavně proto, že jsem se (kromě své stále rostoucí a čím dál živější ratolesti) věnovala spoustě mnou dosud nefotografovaným živočichům a novým fotografickým technikám. A o jedné z nich budu dnes povídat. Rok 2020 mi (kromě jiného) znemožnil se vydat lovit snímky zvířat do exotičtějších míst, než je rybník v mém sousedství. Rozhodla jsem se tedy pustit do mnou dosud neprobádaného fotografování - astrofota. Jaké jsou moje první zkušenosti, to se můžete dočíst v následujícím článku, který vám možná pomůže začít s vlastním lovem vesmírných objektů. Tento článek budiž mým příběhem od naivních začátků až po ještě naivnější pokusy vyfotit první hvězdné objekty. Doufám, že vám, kteří se do tohoto oboru chcete pustit, pomůže s krušnými začátky. Ostřílení astrofotografové mohou v tuto chvíli přestat číst, protože ti vědí už tisíckrát víc, než kolik toho stojí v tomto článku. :-) Pro ostatní doufám, že půjde o čtivou zajímavost.

Všechny nádherné fotografie hvězd, mléčné dráhy, galaxií, mlhovin, planet nebo komet, spadají do oboru jménem astrofotografie. A ta mě fascinovala už léta. V minulosti jsem samozřejmě pár snímků noční oblohy pořídila. A byť jsem byla s prvními snímky spokojená, o pravé astrofoto se tak úplně nejednalo. To jsem ale hodně dlouho netušila.

Noční nebe nad Azorskými ostrovy

Jižní nebe na Azorských ostrovech. Foceno 30.8.2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35mm. Rychlost 30 sekund, f/3,5 a ISO 1600. Zleva Mars, Mléčná dráha s dobře viditelným Saturnem, vpravo Štír s Antaresem.

 

PRO ZAČÁTEK DOBRÝ...

Pro základní astrofoto samozřejmě stačí obyčejný foťák s širokoúhlým oblektivem a alespoň průměrně stabilní stativ. Najdeme si zajímavou krajinu, namíříme objektiv k obloze, nastavíme expozici na 30 sekund, zvýšíme ISO nad 1000 a cvakneme. To, co při prvním takovém pokusu spatříte na displeji, vás pravděpodobně příjemně překvapí. I třicet vteřin stačí, aby hvězdy z oblohy skvěle vystoupily a za dobrých podmínek můžete vyfotit i temné mlhoviny v mléčné dráze. Takto například vznikla moje fotografie z Azorských ostrovů výše.

Jenomže tím jsem skončila. Fotku totiž není možné pořídit lépe, a to z prostého důvodu - Země se otáčí. A protože hvězdy se musí fotit na dlouhé časy v řádu mnoha sekund, nastává problém. Z hvězd se na delších expozičních časech stávají čáry. V astrofotografii existuje pravidlo 500, které říká, že pokud číslo 500 vydělíme ohniskovou vzdáleností objektivu, získáme nejdelší možný čas, který můžeme použít, aniž by došlo k rozmazání hvězd rotací Země. To znamená, že u širokoúhlého objektivu se dostáváme maximálně ke 30 vteřinám. Ale když chceme fotit naříklad galaxii teleobjektivem o ohnisku 500 mm - Voila! Vteřina a dost. A pokud nefotíte jednu jedinou výjimku - Měsíc - nikdy na noční obloze za sekundu nenasnímáte nic jiného než tmu. Co s tím?

Větrný mlýn a kometa

Poslední fotografie, kterou jsem pořizovala jen pomocí stativu. Foceno 14. 7. 2020, na snímku je letošní slavná kometa Neowise. Ale právě moje neschopnost vyfotit ji lépe mě vedla k definitivnímu rozhodnutí, že se chci zlepšit. Obraz můžete koupit zde.

 

JAK ZAČÍNÁ SKUTEČNÉ ASTROFOTO

Určitě už jste uhodli, že skutečné astrofoto se dělá na mnohem delší expozice, než jaké je možné snímat s pomocí pouhého stativu. To hlavní, co potřebujete, je rovníková motorizovaná montáž. Možná to zní strašně technicky, ale vlastně to není nic jiného než zařízení, které je schopno se pomalu otáčet tak, aby kompenzovalo rotaci Země. Montáž je upevněna na těžký stativ a na ní samotné je nasazen fotoaparát.

Na trhu je spousta montáží, které vám mohou udělat dobrou službu. Viděla jsem spoustu skvělých fotek, které byly pořízeny i na tak základních a jednoduchoučkých montážích jako Skywatcher Star Adventurer. Přesto doporučuji nešetřit a pořídit si montáž s nosností alespoň 10 kg, aby byla připravena i na teleskopy. Já sáhla po motorizované montáži Skywatcher EQ-35 s naváděcím systémem SyncScan. Buďte při výběru pozorní, aby skutečně šlo o rovníkovou (ekvatoriální) montáž a nikoli azimutární. Také se opravdu ujistěte, že kupujete motorizovanou montáž, ideálně s naváděcím systémem, který amatérům ušetří spousty dalšího času.

Co se týče fotografického vybavení, použít můžete libovolnou zrcadlovku nebo bezzrcadlovku. Na fotografování Mléčné dráhy vám stačí základní objektiv s širokým ohniskem. Pokud ale chcete fotografovat objekty hlubokého vesmíru (tzv. Deep Sky objekty nebo taky DSO), potřebujete alespoň střední teleobjektiv s ohniskem 200 mm a více. Následující řádky budu věnovat především focení vzdálených vesmírných objektů, protože to byl hlavní předmět mého zájmu.

Montáž pro astrofoto

Můj fotoaparát Nikon D500 s teleobjektivem Nikon 200-500mm f/5,6 umístěný na motorizované montáži SW EQ-35. Pro focení zatím nepoužívám svůj teleskop, protože ten znamená spoustu daších problémů, s nimiž si zatím neumím poradit. Ale i obyčejný 300mm objektiv pro focení DSO celkem v pohodě stačí. A věřte, že kvalita teleobjektivu bude váš nejmenší problém.

Takže máme koupenou montáž a vše je zařízeno? Bohužel nic nemůže být dál od pravdy a od prvních astrofotek mě dělilo ještě hodně zmatků, frustrace a hlavně pocitu, že přece musím být blbá jak tágo, když mi to pořád nefunguje, jak má. Příběh zkrátím: Ujistěte se, že naváděcímu systému říkáte správné údaje a že máte k montáži zapojený dostatečně silný zdroj o správném napětí.

Jakmile jsem pochopila princip montáže, nastal další ne zrovna jednoduchý boj - ustavení montáže. Aby se totiž montáž otáčela správně a skutečně kompenzovala pohyb hvězd na obloze, je samozřejmě nutné jí dát správnou osu, a to je osa zemské rotace. Ta se nachází v blízkosti hvězdy Polárka. V ČR se Polárka nachází přibližně 49°nad severním obzorem. Každá taková montáž je vybavena polárním hledáčkem, v němž je nutné přesně umístit Polárku na konkrétní pozici. Ne na střed, protože hvězda samotná není přímo ve středu osy, ale obíhá kolem ní. Naváděcí systémy jako SyncScan jsou naštěstí chytré a řeknou vám přesně, kam v konkrétní čas Polárku v hledáčku umístit. Pokaždé, když začnu, musím samozřejmě vytáhnout montáž, Polárku najít a pár minut pilovat ustavení. Je to kritický moment. Pokud totiž tuto proceduru odbudete a neuděláte správně, opět se vám budou hvězdy rozjíždět, jakmile se pokusíte fotit na delší ohniska a delší časy. Dejte si tedy tu práci a umístěte Polárku na správné místo v diagramu polárního hledáčku. A pořádně. Opravdu. Bez legrace!

Stellarium

Mapa hvězdné oblohy, bez které se neobejdete - program Stellarium. Určitě doporučuji jeho zakoupení. Pomůže vám najít hvězdy na obloze, kalibrovat montáž, vybrat správný objekt k focení a spoustu dalších věcí.

 

UŽ KONEČNĚ FOTÍME... NEBO NE?

Jakmile je montáž co nejpřesněji ustavena na nebeský pól, je čas začít kalibrovat naváděcí systém. Tomuto procesu se říká Alignment a spočvá v tom, že necháte systém najít dvě až tři jasné hvězdy a ručně doladíte, aby teleskop nebo váš fotoaparát mířily přímo na ně. Naštěstí to lze pohodlně dělat i přes fotografický hledáček, takže jsem se naučila dobře kalibrovat systém, aniž bych musela vyměňovat teleskop a fotoaparát s objektivem. Jakmile tohle zvládnete, naváděcí systém by už měl bez problémů najít objekt, který mu zadáte.

Nyní už můžeme být natěšení na svou první astrofotografii. Vždyť už s tím bylo tolik práce, tak to by v tom byl čert, abychom nevykouzlili dechberoucí fotografii, ne? Namíříme tedy montáž na nejjasnější galaxii na obloze - M31, Galaxii v Andromedě. Nastavíme si 30 sekund na ohnisko 400 milimetrů (což bylo bez montáže doposud naprosto nemyslitelné) a bude to hotovo. Tak jedeme...

Andromeda - RAW snímek

Takto nějak bude pravděpodobně vypadat vaše první fotka Galaxie v Andromedě - nejjasnějšího Deep Sky objektu na severní polokouli. Hezké, že?

CO TO SAKRA JE?

Dostáváme se k jednomu z nejzásadnějších poznání astrofotografie - jeden snímek neznamená nic. Abych byla zcela upřímná - to, co je na fotografii, je ještě docela dobré. Při focení vzdálenějších a méně jasných objektů možná nebude na jediném snímku vůbec nic. Znamená to, že něco děláme špatně? Naštěstí ne. Takto prostě funguje fyzika. Na jeden jediný snímek objekt hlubokého vesmíru nevyfotíme.

Na fotografii tedy není nic špatně, naopak jedna věc je velice správně - hvězdy jsou body, nikoliv čáry. To znamená, že tento expoziční čas můžeme nejen použít, ale dokonce prodloužit. A to je vždycky plus, protože čím delší expoziční čas máme, tím víc fotonů náš fotoaparát pochytá. Co nyní potřebujeme udělat, je nasadit na fotoaparát dálkovou spoušť schopnou intervalového snímání a vyfotit tolik snímků, kolik jen můžeme. Ne dva nebo pět, ale desítky až stovky záběrů stále toho stejného!

V tuto chvíli máme odpracováno a jediné, na co si musíme dát pozor, je přední člen teleobjektivu, který bude mít tendenci se rosit. Pokud nemáte rosnici, je potřeba ho mezi expozicemi pravidelně a rychle utírat hadříkem z mikrovlákna.

Jakmile dofotíme, práce samozřejmě nekončí. Nyní, a to může být překvapivé, nasnímejme ještě stejné množství fotografií na úplně stejné nastavení. S jediným rozdílem - přikryjme teleobjektiv krytkou, aby vzniklo co nejvíc dokonale černých fotek. Proč proboha? Protože jen díky těmto fotkám může vzniknout něco takového.

Galaxie v Andromedě

Galaxie v Andromedě. Složeno z 68 přímých snímků. Obraz můžete koupit zde.

AŽ TADY ZAČÍNÁ SKUTEČNÝ SNÍMEK

Skládání astrofotografií zdaleka není tak děsivé, jak se na první pohled může zdát. Rozhodně není tak složité jako u makrofotografie, kdy je nutné skládat jednotlivé části fotografií, aby se dosáhlo rovnoměrné hloubky ostrosti. Tady nám pomáhá hodně šikovných programů.

Mlhovina Koňská hlava

Mlhovina Koňská hlava a Mlhovina Plamínek. Složeno z 18 snímků po 60 vteřinách + dark i bias snímky.

Ten nejzákladnější je Deep Sky Stacker, pokročilý (a pěkně drahý) se jmenuje PixInsight. Jediné, co musíte udělat, je vložit do programu všechny snímky vašeho objektu (light), černé snímky (dark) a případně i kalibrační snímky (bias). Program si se zbytkem poradí sám. Využije černé snímky, aby ztmavil mezery mezi hvězdami, a světlé snímky, aby vykutal z nasbíraného světla všechny detaily. Výslednou skládanou fotku samozřejmě je nutné dál upravovat na úrovni světel, stínů i RGB kanálů, ale základ už máte!

Skupina galaxií M81

Skupina galaxií M81. SLoženo z 30 snímků po 60 vteřinách, tedy ve výsledku strašně málo snímků. I tak lze šikovnými úpravami vyzkouzlit fotku hned se čtyřmi galaxiemi. Obraz můžete koupit zde.

 Jakmile jsem dokázala dospět ke své první astrofotografii, byla jsem nadšená a nyní už se můžu jen učit a zlepšovat. I po úspěšném focení Andromedy jsem zažila spoustu zklamání, z nichž většinu má na svědomí počasí. Dosavadní snímky mě ale motivují se posouvat. Protože moje fotky jsou stále ničím ve srovnání s tím, co dokážou jiní čeští amatérští fotografové. Pro vaši představu: ani s perfektním ustavením montáže nemůžete exponovat donekonečna a hvězdy se časem také začnou rozjíždět. Servomotory v montáži totiž nedokážou ani při nejlepší vůli zachovat konstantní rchlost. Někdy zrychlí, někdy zpomalí. Tomuto problému se říká periodická chyba a vyřešíte ji už jen sekundárním teleskopem, digitální kamerkou napojenou na počítač, a tzv. autoguiderem, který říká montáži, jak korigovat svůj nepřesný pohyb.

Mlhovina Řasy

Mlhovina řasy (C33 a C34). Složeno ze 124 snímků po 60 vteřinách + dark i bias snímky.

Je to všechno? Zdaleka ne. Mnoho mlhovin září spektrem, které očima neuvidíme, takže aby krásně vylezly, musíme je fotit přes úzkopásmové filtry. Ti největší machři exponují stovky hodin záběrů, a to ještě každou barvu zvlášť. Jsem tedy ještě strašně daleko od pořádné astrofotografie. Ale i tak už mohu několik fotek pustit do světa i na své fotoobrazy. Těšte se na novinky a pokud se také pustíte do kouzla astrofotografie - přeji hodně zdaru a čistou oblohu!

Galaxie v Trojúhelníku

Galaxie v trojúhelníku (M33). Složeno ze 70 snímků po 45 vteřinách + dark i bias snímky. Obraz můžete koupit zde. 

KAM DÁL

 
Terej bílý

Ostrov Helgonad, 

ráj terejů

Ostrov v Severním moři,

kde budete o ptáky

zakopávat

   

Focení ptáků

u Balatonu

Oblast kolem jezera

není jen o termálních 

lázních.

   

 

 

Obrazy na dřevě

Vyberte si něco hezkého

a udělejte radost sobě

nebo někomu, koho 

máte rádi.