Domů / Blog / Astrofotografie - část 5: Co dokáže větší teleskop

Astrofotografie - část 5: Co dokáže větší teleskop

Astrofotografie - část 5: Co dokáže větší teleskop - Lencis.cz    Velké srovnání zrcadlových teleskopů se zrcadly 150 a 250mm. V neposlední řadě ale také informace, co všechno obnáší focení s velkým amatérským dalekohledem.
 

ČLÁNKY V SÉRII:

  1. Úvod a vybavení
  2. První fotografování
  3. Focení přes zrcadlový teleskop
  4. Jak se fotí s pointací
  5. Co dokáže větší teleskop
  6. Focení s mono kamerou

 

Po nějaké době se opět ozývám s novým článkem, který mapuje mé pokroky v astrofotografii. V minulém článku jsem vás seznámila s přínosem pointace. Dosavadní snímky pro mě znamenaly obrovský posun, stále jsem však na míle vzdálená cíli, který jsem si stanovila. Zároveň si s každým snímkem uvědomuji, jaký obdiv si zaslouží ti, kteří už před lety, kdy to bylo všechno mnohem složitější, dokázali dělat dechberoucí snímky nočních krás na obloze.

Protože jsem ve skutečnosti strašně netrpělivý člověk (ano, jak nekompatibilní s astrofotem), využila jsem mimořádnou nabídku levně koupit velký teleskop s průměrem zrcadla 250 mm a ohniskem 1000 mm. Sice mi pár měsíců ležel doma, protože ho nebylo na co nasadit, ale věděla jsem, že jeho čas přijde. Tento článek věnuji právě jemu a mým cílem je popsat a ukázat vám, co znamená fotit velkým amatérským teleskopem.

Dva teleskopy

Moje maličkost. Jsem tam hlavně proto, abyste si dokázali představit poměr velikostí. Vpravo na snímku je můj první teleskop - Omegon 153/750, který mi přinesl snímky v článcích 3 a 4. Vlevo je teleskop 250/1000. Má tedy zrcadlo 2,7x větší. Je to znát? Čtěte dál.

VELKÝ TELESKOP JE JAKO ROZMAZLENÉ DÍTĚ

Předně, pokud chcete s velkým teleskopem rovnou začínat, radím vám dobře - nedělejte to. Není to totiž jako pořídit si větší gauč, větší televizi nebo větší auto, z čehož prostě okamžitě poznáte rozdíl, bez námahy a dřiny. Velký teleskop je takový nápor na nervy, že může začátečníka nadobro odradit.

Především je investice do velkého teleskopu začátek spirály dalších výdajů. Tím prvním je montáž. Zatímco můj první Omegon 153/750 váží příjemných 6 kg, můj nový bílý bojler váží 16! Pokud tedy nechcete svou první malou montáž zabít, nikdy na ni nenasazujte takové monstrum. Velký teleskop potřebuje robustní montáž, tedy minimálně Skywatcher NEQ6 nebo AZ-EQ6, které v obchodě stojí kolem 40 až 50 tisíc. Bazarové vás vyjdou levněji, ale i tak je to solidní díra do rozpočtu.

Zároveň vám nejspíš nebude stačit dosavadní komakorektor a hvězdy v rozích budou neuvěřitelně ošklivé. Pro mě velký teleskop znamenal nutnost pořízení komakorektoru Skywatcher Aplanat 2", který mě stál skoro tolik co teleskop sám. Zmínit musím nutnost pořízení i větší Bahtinovy masky pro ostření a laserového kolimátoru.

Teleskop TS 250/1000

Celá roura na velké montáži. Nasazovat těch 16 kg na montáž chce cvik, ale dokážu to kupodivu i já.

KOLIMACE A DALŠÍ PROBLÉMY

Velké teleskopy znamenají lepší světelnost. Ta se mimochodem jenoduše počítá vydělením ohniskové vzdálenosti průměrem zrcadla. Takže zatímco 150/750 newton má světelnost f/5, model 250/1000 je pěkná f/4. Na papíře to nevypadá jako výrazný rozdíl, ale je obrovský, a to i v negativním slova smyslu.

Každý teleskop typu newton musí být správně zkolimován, tedy jeho dvě zrcadla musí být v dokonalé ose, jinak snímky nejsou ostré. U malého a méně světelného newtonu se této proceduře můžete i vyhnout, protože takový teleskop má mnohem větší toleranci k chybám. U velkého teleskopu je to ale peklo. Kolimace je častý strašák, nakonec však musím říct, že zase tak hrozné to není. Upřímně si ale nedovedu představit, že bych bez laserového kolimátoru zvládla celý proces bez ztráty nervů, teleskopu nebo vlastního života. S kolimátorem je seřízení poměrně snadné - vsuňte kolimátor do okulárového výtahu, stejně jako vkládáte okulár. Kolimátor bude svítit laserový paprsek dovnitř.

Nejdřív se podívejte dovnitř dalekohledu předním otvorem. Uvidíte odraz laseru na primárním zrcadle. Vemte si šroubovák a jemně otáčejte třemi šrouby na zadní straně sekundárního zrcátka (nikdy ne výrazně moc!), dokud nebude červená tečka přímo uprostřed primárního zrcadla.

Kolimace dalekohledu

Pohled na primární zrcadlo a odraz laseru z kolimátoru. Levá tečka je ta první, která dopadá na zrcadlo, a ta musí být uprostřed. Některé teleskopy mají na primárním zrcadle kroužek pro usnadnění této kolimace.

Jakmile to máte, začněte koukat na kolimátor. Ten má na sobě viditelný terčík nebo mřížku s otvorem uprostřed. Paprsek se z celé soustavy odráží zase zpátky k němu. Nyní naopak otáčejte šrouby na zadní straně teleskopu a jemně upravujte primární zrcadlo, dokud se paprsek kolimátoru nebude vracet středem terčíku.

Kolimace dalekohledu2

Mřížka (terčík) kolimátoru s laserovým odrazem přesně uprostřed - takto vypadá zkolimovaný dalekohled.

Kolimace je jeden z nejčastějších problémů, se kterými se majitelé velkých teleskopů setkávají. Není ale jediný. Kromě všudypřítoné komy vás bude zlobit ještě případná mírná deformace primárního zrcadla, stabilita pavouka držícího sekundární zrcadlo nebo neblahá reakce na změny teplot. Newtonův teleskop je nikdy nekončící ladění zdánlivých drobností, které však mají na fotografie zásadní vliv.

ROZDÍL PROTI MENŠÍMU TELESKOPU

Dostáváme se k části, která asi bude zajímat většinu čtenářů. Jaký rozdíl vlastně větší teleskop přinese? Co udělá s rozlišením, ostrostí, s detaily nebo prostě s prokreslením objektů?

Předně je potřeba říct, že ne vždy je srovnání stoprocentně fér. Fotografie mají mírně rozdílnou expoziční dobu a byly foceny za různých podmínek. A kvalita zaostření nebo temná noc vždycky dost ovlivní výsledek.

Přesto myslím, že rozdíl je dostatečně vypovídající. Všechny fotky jsou pořízeny stejným fotoaparátem, Nikonem D500. Z newtonu 153/750 jsou snímky vlevo, z newtonu 250/1000 snímky vpravo.

Srovnání teleskopů 1

Hamburger galaxy. Snímek vpravo je špatně zaostřený a obsahuje asi o 45 minut dat méně. Rozdíl posuďte sami.

Snímky z velkého teleskopu vám po prvním testování vrátí všechnu dřinu, kterou jste s ním měli. Stejně jako jsem v části 3 popisovala rozdíl teleobjektiv x newton jako dramatický, tady to platí stejně. Velký teleskop při správném seřízení opravdu přinese velký posun v kvalitě fotografií.

Obrovský rozdíl je zejména v množství získaného světla. Větší zrcadlo je prostě znát a ve výsledku za stejnou dobu nasnímáte objekt mnohem detailněji a zřetelněji než za pomocí menšího teleskopu.

Srovnání teleskopů 2

Galaxie M81, v obou případech cca 100 minut dat. Všimněte si, že na fotografii vlevo se dvojhvězda slévá dohromady, kdežto na druhé fotce je již zřetelná.

Jedním z dalších rozdílů je samozřejmě velikost objektu na snímku. Delší ohnisko velkého teleskopu umožní objekt více přiblížit, což je hlavně u galaxií nesporná výhoda. U větších mlhovin se dostanete do problému, že se vám ani nemusejí vejít do záběru. Ale na menší objekty, zejména galaxie, planety a planetární mlhoviny, je delší ohnisko prostě plus.

Srovnání teleskopů 3

Galaxie M51. Fotka vlevo je ta, kterou jsem v lednu vydřela za 3,5 hodiny expozic v minus 14 stupních. Byla jsem na ni hrdá. No, už jsem trochu dál. Fotka vpravo vznikla ze 3 hodin expozic přes větší teleskop. I když jí oproti starší fotce pomohla i pointace, rozdíl v míře detailů je zcela neuvěřitelný.

Další výrazný rozdíl je skvěle vidět na hvězdách. Zatímco objekty se na snímku zvětšují, hvězdy se naopak zmenšují. Ano, je to dáno mnohem větším rozlišením celé sestavy. Velký teleskop přinese nesrovnatelně více detailů jak hvězd, tak struktur všech objektů. A astrofotky jsou hlavně o detailech.

Srovnání teleskopů 4

Galaxie NGC4565. Fotka vlevo vznikala za úplňku, ale je složena z 5 hodin expozic. Naopak fotka vpravo vznikala za dobrých podmínek, ale stačilo jí něco přes 2 hodiny. Rozdíl v detailech opět posuďte sami.

Díky mnohem větší míře detailu a většímu kontrastu objektů se také mnohem méně natrápíte s úpravami fotografií, zejména s úpravami okolí objektu. Prostě nemusíte vytahovat to, co je na fotografii sotva vidět, a zvětšovat si tím šum všeho ostatního. I mnohem slabší objekty na fotce prostě jsou vidět.

SUMA SUMÁRUM

Slovní hodnocení už není třeba nijak zbytečně protahovat. Větší teleskop je logický posun, který mohu doporučit každému, kdo se seznámí s teleskopem menším. Pokud překousnete velké vstupní náklady (paradoxně ne zrovna na onen teleskop, ale na vše ostatní) a přežijete časté problémy s kolimací, komou a dalšími šmakuládami, čeká vás naprostá astrofotografická nirvána. Zrovna ze snímku mé oblíbené galaxie NGC4565 jsem byla nadšená ještě dlouho.

Galaxie Jehla (C38 nebo NGC4565)

Galaxie Jehla (NGC4565 nebo taky C38) focená přes velký teleskop 250/1000. Složeno z 28 snímků po 240s. Obraz můžete koupit zde.

Moc vám děkuji za čtení těchto článků a protože se ráda podělím také o další zkušenosti, mohu slíbit, že rozhodně nejde o článek poslední. V další části (až ji napíšu) se budeme věnovat fotografování přes chlazenou mono kameru, která představuje další neskutečný rozdíl v kvalitě výsledných fotek.

KAM DÁL

Určitě si přečtěte další článek, který pojednává o fotografování specializovanou mono kamerou. Stojí ta investice za to? Proč se to nedozvědět třeba hned?

Na další článek

   
Související zboží
Galaxie C38 A - 40x60 - plátno Galaxie C38 A - 40x60 - plátno Kód: C38-9kq1a Doprava zdarma
do 14 dní
1 390 Kč
Detail
Galaxie C38 A - 60x90 - plátno Galaxie C38 A - 60x90 - plátno Kód: C38-9kq1a6090 Doprava zdarma
do 14 dní
1 890 Kč
Detail