V předchozím článku jsme spolu zahájili pouť na fascinující Azorské ostrovy článkem o jejich rozmanitosti. Ve druhé části se spolu vypravíme na naprosto kouzelné místo, které byste hledali spíše v exotických zemích než uprostřed Atlantiku. Je to ostrov Corvo, nejmenší a nejsevernější ostrov celé Makaronézie.
Větrný mlýn na Corvu. Bývá často na pohlednicích. Přitom je to jedna z nejméně pozoruhodných věcí na tomto ostrově. Foceno 28. 8. 2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35 mm.. Rychlost 30 s, f/3,5 a ISO 1250.
Tenhle na první pohled nenápadný ostrůvek jsme si zamilovali při prvním pohledu na mapu, takže jsme si na něj z ostrova Sao Miguel na necelé tři dny odskočili na. Tedy, neodskočili, ale odletěli. Zvažovali jsme i cestu lodí (zvyklí na chorvatské vzdálenosti mezi ostrovy :-)), než jsme s hrůzou zjistili, že oba ostrovy od sebe dělí přes 500 kilometrů. Svůj výlet na Corvo jsme pro jistotu oznámili správci penzionu, kde jsme bydleli většinu pobytu. K nezaplacení byla jeho nevinná otázka "A co tam jako chcete dělat? Vždyť tam nic není." Je zajímavé, že kouzlo ostrova zůstává skryto i před mnoha místními.
Na ostrov jsme se tedy dopravili letecky se společností Azores Airlines. Létá se velmi malým strojem, obvykle je to Bombardier Dash 8 Q200. Vejde se do něj jen kolem 40 cestujících a nepotřebujete místenku. Letenku samozřejmě ano, ale posadit se můžete kamkoliv chcete. Zpáteční let pro jednu osobu stojí cca 170 Eur, což je jen o ěnoc málo míň než za kolik se dá na Azory dostat z České republiky. :-)
Bombardier Dash 8 Q200. Foceno 28.8.2018, na mobilní telefon.
V tak malém letadle máte pocit, že je jedno, kam si sednete. V každém okénku máte výhled na motor. Let trvá jen něco málo přes dvě hodiny, s kratičkým mezipřistáním na letišti Horta na ostrově Faial. Pokud si sednete na správnou stranu (což se nám nepovedlo ani jednou), prohlédnete si majestátní vrcholek sopky Pico - nejvyšší hory Portugalska.
Dovolte mi ještě jednu krátkou odbočku, dokud jsme na ostrově Faial. Ten totiž nabízí zajímavou geologickou podívanou, západní mys Capelinho. Poznáte ho snadno podle toho, že má zcela jinou barvu než zbytek ostrova a nic na něm neroste. Vznikl při sopečné erupci v roce 1957, která trvala 13 měsíců, zničila přinejmenším 300 domů a nejméně 2000 lidí musely být evakuovány.
Mys Capelinho, ostrov Faial. Foceno 28.8.2018, na mobilní telefon.
MALÝ OSTROV S VELKÝMI ZÁŽITKY
Hned při příletu na Corvo vám dá ostrov jasně najevo, že tu věci fungují jinak, než jak jste zvyklí. Dráha je malá a krátká, vedou na ni stále otevřené dveře a častěji než letadla po ní pojíždí bagry a parní válce. Letištní hala nejvíce připomíná zahradní domek.
Celý ostrov sestává z vesničky, která má 400 obyvatel, a obrovské, 700 m vysoké sopky, jejíž útesy strmě trčí z oceánu. Nic víc. Z takového místa naprosto čiší izolace a opuštěnost, ale kupodivu je to docela příjemný pocit. Všude panuje zvláštní klid, potkáváte zaparkovaná auta s otevřenými okny a klíčky v zapalování. Není divu, všichni se tu znají a vzhledem k tomu, že je tu jen asi 10 km silnic, by se zloděj aut moc daleko nedostal.
Zmiňované útesy jsou impozantní, a to nejen pod naprostým vrcholem sopky, ale i relativně blízko od vesničky. Nemohla jsem si nechat ujít možnost fotit je v zapadajícím slunci. Na vhodné místo se dá bez potíží dostat z vesnice pěšky, vcelku příjemnou procházkou. Musíte překonat jisté převýšení, ale není to celou cestu jen do kopce. A uznejte sami, ten výhled za to prostě stojí!
Západní útesy ostrova Corvo. Foceno 28.2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35 mm.. Rychlost 15 s, f/8 a ISO 100.
Takhle to vypadá, když se fotí. Hlavně aby nezafoukal vítr! Foceno 28.8.2018, na mobilní telefon.
Čekání na správné světlo jsme si krátili zkoumáním okolí a meteorologických jevů. Velmi zajímavé bylo pozorovat lokální bouře nad oceánem. Člověk vůbec nedokáže odhanout jejich sílu ani velikost. Naštěstí se všechny vypršely nad vodou a nás žádná nezastihla a nepřekazila nám focení.
Lokální průtrže mračen nad oceánem. Foceno 28.8.2018, na mobilní telefon.
IKONA OSTROVA CORVO - SOPEČNÁ KALDERA
Hlavním důvodem, proč jsme si pro jeden z výletů vybrali ostrov Corvo, je fascinující sopečný kráter s jezerem. Sopka má 700 m na výšku a je zároveň nejvyšším bodem ostrova. Jmenuje se Morro dos Homens, což znamená Kopec lidí. Silnice vede až na vrchol a z vesnice je to přibližně 7 km daleko. Dá se to ujít pěšky, ale vzhledem k docela velkému převýšení jsme se rozhodli jít pěšky spíš zpět dolů. Nahoru ke kráteru vás ochotně odveze kdejaký děda s autem, za 5 EUR. Spousta místních si tak přivydělává a v době příletu letadla nebo trajektu jsou narazíte na připravené automobily čekající na turisty.
Cestou nahoru míjíte krávy. Všude. V trávě, v hortenziích, na silnici. Na dopravní sitauce jsou ale očividně zvyklé, když vidí přijíždějící auto, hned se seřadí u kraje a spořádaně počkají, až projede.
Teď ale přichází moment, na který jsme čekali, a to je dechberoucí pohled na kalderu. Po výstupu z auta to konečně přišlo.
No řekněte... opravdu nádherný výhled na kráter a jezero :-). Foceno 29.8.2018, na mobilní telefon.
Ano, Azorské ostrovy jsou místo pro trpělivé. Obzvlášť ve vyšších polohách totiž je běžné, že jste většinu času v mracích. Byli jsme ale připravení a věděli jsme, že se vyplatí počkat. Zanedlouho nám ostrov Corvo definitivně odkryl svůj největší klenot.
2 kilometry široká sopečná kaldera ostrova Corvo. Foceno 29.8. 2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35 mm s ND filtrem. Rychlost 30 s, f/8 a ISO 100.
Nebudu vás zdržovat dlouhýni výklady, ale něco málo faktických informací sem z erudovaných zdrojů přidávám. Původně měl ostrov na výšku až přes 1000 metrů, ale zhruba před 430 tisíci lety došlo k obrovské erupci, která měla stejný charakter jako legendární výbuch Vesuvu. Při této události se vrchol hory zhroutil a vytvořil více než dva kilometry široký kráter. Ten je mimochodem 6x větší než kaldera slavného neapolského vulkánu. Jeho obrovitost můžou překonat snad jen superkrátery indonéských vulkánů, jako je třeba ničivá Tambora.
Momentálně není Corvo nijak výrazně aktivní a sopečné vývěry jako na jiných ostrovech tu dnes nenajdete. To ale samozřejmě neznamená, že za nějakých pár milionů let se Corvo opět neprobudí a opět zcela nezmění svou unikátní tvář.
A tradičně o pár minut později :). Foceno 29.8. 2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35 mm s ND filtrem. Rychlost 20 s, f/8 a ISO 100.
Velikost a majestátnost tohoto místa bohužel fotografie obsáhnout nedokáže. Kaldera je obrovská a rozlehlá a my jsme měli štěstí. Byli jsme v ní úplně sami. Tedy úplně ne, bylo tu s námi asi 500 krav, racci, kosi, konipásci a volavky. Uprostřed kráteru jsou dvě sladkovodní jezera, která bují životem. Byl to zvláštní pocit najít na takovém místě dobře známé druhy zvířat, které poletují i v našich končinách.
Konipas horský na dně kráteru. Foceno 29.8. 2018. Nikon D7100, Nikon 300 mm + telekonvertor 1,4x. Rychlost 1/500, f/5,6 a ISO 640.
Nejdominantnějším druhem v kráteru jsou však krávy. :-) Ty se po kráteru pohybují zcela neomezeně, žádné ploty tu nejsou. Toho se ale nemusíte obávat, na lidi jsou relativně zvyklé a pokud se k nim přiblížíte až moc, prostě se leknou a odejdou.
Spokojená azorská kráva v kráteru. Foceno 29.8. 2018. Nikon D7100, Nikon 300 mm + telekonvertor 1,4x. Rychlost 1/1000, f/5,6 a ISO 640.
Zem je tu díky nim velmi úrodná a plná žampionů. V trávě můžete narazit na obrovské plochy droboučkých kopečků. Není to rozoraná půda, ale malé lávové vyvřelinky.
Užili jsme si tu nádhernou procházku. Kráter je tak obrovský, že jsme ho nedokázali obejít celý. Pokud se někdy na Corvo vrátím, tentokrát nepůjdu dovnitř kráteru, ale vydám se na cestu kolem něj, abych mohla spatřit nejvyšší útesy na ostrově.
Spokojená česká kráva v kráteru :-). Foceno 29.8. 2018 na mobil.
Po několika hodinách jsme se vydali na zpáteční cestu do vesnice, tentokrát pěšky. Opět jsme si užili neobvyklého azorského počasí. Proti nám vál vítr hustou mlhu. Když to člověk vidí, má pocit, že v takovém počasí musí zmrznout nebo minimálně chytit rýmu. Ale ne na Azorech. Tam je i v takovém počasí pořád 23 stupňů.
NOČNÍ OBLOHA BEZ SVĚTELNÉHO ZNEČIŠTĚNÍ
To není západ slunce, ale východ měsíce. Foceno 29.8. 2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35 mm. Rychlost 30 s, f/3,5 a ISO 1250.
Po setmění mi fotografická šichta zdaleka neskončila. Užila jsem si další z fascinujících věcí na Corvu. I když stojíte pod pouliční lampou, vidíte víc hvězd než u nás uprostřed pole. V době naší návštěvy byl zrovna Mars velmi blízko Země, takže na fotkách září opravdu výrazně. Podobně se nám vystavoval taky Jupiter a Saturn. Poměrně vzácný zážitek nám přichystal také Antares ze souhvězdí Štíra, který není na severní polokouli zrovna často k vidění, protože je bývá hodně nízko nad jižním obzorem.
Rozbouřené moře a jižní obloha. Zleva Mars, Mléčná dráha s dobře viditelným Saturnem, vpravo Štír s Antaresem. V pozadí ostrov Flores. Foceno 30.8. 2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35 mm. Rychlost 30 s, f/3,5 a ISO 1600.
RÁJ I PRO ORNITOLOGY
Celé Azorské ostrovy jsou významnou zastávkou pro migrující ptactvo a mísí se tu evropské druhy se severoamerickými. Hlavní sezona pozorování probíhá na podzim, především v říjnu. My jsme tu bohužel byli příliš brzo, takže jsme tolik typických druhů neviděli. Ale ani tak jsme nepřišli zkrátka. V kaldeře jsme narazili na poddruhy kosů, konipase horského a na pobřeží samozřejmě na obrovská množství racků a rybáků.
Významnými druhy na ostrově Corvo jsou především druhy buřňáků.
Rybák obecný si vybírá oběd. Foceno 30.8. 2018. Nikon D7100, Nikon 300 mm + telekonvertor 1,4x. Rychlost 1/1250, f/5,6 a ISO 250.
CO JE DOBRÉ VĚDĚT, KDYŽ CHCI NAVŠTÍVIT CORVO
Pokud Vás můj článek zaujal a chtěli byste se na Corvo vypravit, nemusíte se balit jako na výpravu do džungle. Vesnice je i přes relativně velkou izolaci dobře zásobována. Je tu docela velký obchod (jen pozor na otevírací dobu), banka, pošta, pekárna, kostel, zdravotní středisko a samozřejmě škola i školka, benzínová pumpa (ta vypadá poněkud zvláštně, ale svůj účel splní) a samozřejmě internet :-).
Spojení s okolním světem zajišťuje již zmiňované letiště a přístav. Dokonce i najíst se tu můžete, i když pravda, zrovna velký výběr tu není. My jsme navštívili jen jednu restauraci (a musím přiznat, že navštěvovat jiné podniky mě moc nelákalo, byly to spíš bary pro místní rybáře a pracovníky cementárny).
Vesnice Corvo, letiště, v pozadí ostrov Flores. Foceno 29.8.2018, na mobilní telefon.
Luxusní městskou gastronomii tu samozřejmě nenajdete, ale restaurace Caldeirao (kde jsme jedli) si na nic takového nehraje a je to milé místo se solidním jídlem z místních surovin. Pokud patříte mezi masožravce (jako já, už jsem se holt taková narodila :-)), rozhodně doporučuji ochutnat místní hovězí.
Místní krávy se nemačkají v kotcích, ale běhají po kopcích. Jejich maso je tedy velmi kvalitní a tvoří hlavní komoditu pro export. Úprava masa je na ostrově jiná, než na jakou jsme u steaku zvyklí. Přesto jsme si moc pochutnali.
Večeře v restauraci Caldeirao. Foceno 28.8.2018, na mobilní telefon.
Odpočinek po túře na sopce je na Corvu snadný, protože vykoupat se tu můžete. Většinu ostrova tvoří strmé kopce a útesy, kam se moc dobře dostat nedá, ale je tu jedna roztomilá veřejná pláž. My jsme měli krásné počasí, kolem 30 stupňů, voda byla akorát a zvedly se i vlny, takže to byla velká zábava. A rozhodně tu nebylo přecpáno, celkem nás tam mohlo být tak 10. Z pláže není vidět na okolní ostrovy, nejbližší pevnina přímo před vámi je Severní Amerika. Celý ostrov už se ve skutečnosti nachází na severoamerické tektonické desce. Idylku kazí snad jen jediná věc, a tou je cementárna přímo nad pláží. Nijak neznečišťuje vodu ani neruší hlukem, ale je to poněkud bizarní pohled.
Zajímavé je především koupání ve stejný den jako výlet nahoru do kráteru. Absolutní odlišnost těchto dvou biotopů vzdálených jen něco kolem 5 mil vám vyrazí dech.
Pláž a výhled z ostrova Corvo. V dálce za obzorem je Nová země :-). Foceno 28.8.2018, na mobilní telefon.
Na závěr pár užitečných infiormací: Všude dojdete pěšky nebo vám pomohou místní. Rozhodně neřešte půjčování auta. Autopůjčovna tu stejně není :). Pokud se rozhodnete na Corvu přenocovat, zařiďte si ubytování co nejdřív. Ubytovací kapacity jsou velmi omezené. Obzvlášť v sezoně ptáků, kdy se populace ostrova zvětší o desítky fotografů a ornitologů. Přespat můžete i ve stanu třeba přímo v kráteru, ale počítejte se silným a nepříjemným větrem.
Ostrov je vybaven všemi nutnými institucemi, akorát si pohlídejte otevírací dobu. Pozor na nevhodné chování. Místní jsou velmi milí a turisté jim nevadí, ale přece jen je to semknutá komunita. Je tu hodně svalnatých mužů z cementárny a přístavu, kteří chodí každou noc popíjet do baru. Slyšeli jsme, že třeba flirtovat s něčí ženou se moc nevyplácí :). Ale jinak se opravdu nemusíte bát, ostrov je bezpečný a poklidný.
REKORDY OSTROVA CORVO
Je to nejmenší a nejsevernější ostrov Azor a také celé Makaronézie.
Osada Vila do Corvo je nejmenším městem Portugalska a nejmenším ostrovním hlavním městem Evropy.
Ještě jeden pohled na kráterová jezera sopečné kaldery. Všimněte si těch "kamenných zídeček" na svazích. To nejsou kameny, ale hortenzie :-) Foceno 29.8. 2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35 mm s ND filtrem. Rychlost 13 s, f/8 a ISO 100.
MÍSTO, NA KTERÉ SE CHCI VRÁTIT
Doufám, že se mi podařilo vám alespoň trošku popsat krásy tohoto místa, kde se úžasně snoubí miniaturní rozměry ostrova s kolosální velikostí jeho sopečné kaldery. Mně Corvo naprosto uhranulo a doufám, že se sem ještě někdy vrátím. V příštím článku už se vrátíme na ostrov Sao Miguel, kde je toho taky ještě hodně, o čem stojí za to se dozvědět.
KAM DÁL
|
Vyberte si něco hezkého
a udělejte radost sobě
nebo někomu, koho
máte rádi.
|
|
|