Zdravím vás, milí čtenáři, dnes budeme pokračovat povídáním o Kostarice. Podíváme se do hor, do mlžných lesů. Tam naše cesta začala.
Mlžný les se tak nazývá proto, že je většinu času opravdu pokrytý mlhou či nízkou oblačností. Je plný vody, vegetace a cokoli se v něm objeví, okamžitě poroste mechem.
Horský mlžný les.
Tento hustý porost se nedrží jen v nižších polohách, ale táhne se klidně až do výšky 3000 metrů nad mořem. Ve vysokých horách tedy nečekejte žádné holé skály, nýbrž neprostupný les plný zvířat.
V této části Kostariky se taky můžete setkat s chladnějším počasím. Byť je to tropická země, nadmořská výška, příkrov mraků a intenzivní déšť hrají svou roli.
Večer v nadmořské výšce okolo 2000 metrů nad mořem.
BÁJNÝ PTÁK KVESAL
Naše první zastávka po přenocování v hlavním městě Kostariky San Jose, byla vesnička Copey. Přespávali jsme v příjemném prostředí dřevěných srubů a v noci jsme stihli zažít i malé zemětřesení.
Hlavním úkolem byla honba za největší raritou Střední Ameriky. Kvesal chocholatý, téměř ohrožený pták z řádu trogonů, žije právě v mlžných horských lesích. Je to fascinující a bájný pták. Kvesal byl posvátným ptákem Mayů a Aztéků, je národním ptákem Guatemaly a sousendí NIkaragua má podle měj dokonce pojmenovanou svou měnu. Není tedy divu, že jsem i já toužila ho spatřit a vyfotit. Tento pták se ráno pase na plodech divkého avokáda. Pokud na něj tedy chcete narazit, nejlepší je vyhledat oblasti právě s těmito ovocnými stromy.
Kvesal chocholatý.
Setkat se s kvesalem ale není vůbec jednoduché. Je potřeba vyrazit brzy ráno, dokud jsou stíny dlouhé. Jakmile se začnou objevovat sluneční paprsky, kvesalové se stáhnou do hlubin pralesa, aby se ukryli před predátory.
A co je na kvesalovi tak zajímavé? Především jeho ocas, který je dvakrát tak dlouhý jako celé zvíře. Může mít až 64 cm, zatímco kvesal měří jen okolo 36 cm. Jeho ocasní pera využívali místní indiáni pro výrobu svých čelenek nebo jako prostředek pro obchod s ostatními.
Kvesal chocholatý a jeho ocasní pera.
První túra za kvesalem nedopadla úplně podle našich představ. Procházka po kopcích po ránu byla sice krásná, ale ani jeden se neukázal, a tak jsme se vrátili s prázdnou. I to se bohužel stává a je potřeba s tím počítat. Následující ráno jsme se rozhodli vyzkoušet jinou lokalitu a doufali, že budeme úspěšnější. Štěstí se na nás nakonec usmálo o něco dřív. Při poledním výletu na kolibříky jsme místo nich natrefili na kvesala jen kousek od jiného ubytování s kavárnou. Do dalšího dne jsme tak vstupovali s klidem, že aspoň nějaké fotky už máme.
Ráno jsme vyrazili do hlubin národního parku Los Quetzales a byli jsme mnohem úspěšnější. Hustý ranní déšť nakonec ustal a nám se přišlo předvést hned několik kvesalů najednou.
Kvesal chocholatý, samice.
Hledat kvesala na vlastní pěst bych vám asi nedoporučila, rád se schovává a když neznáte jeho oblíbená místa, budete jen celé ráno bloudit krajinou. S místním průvodcem je všechno mnohem jednodušší a máte jistotu, že se fakt bude snažit vám aspoň jednoho najít.
Setkání s kvesalem byl neskutečný zážitek a jsem za něj moc vděčná. Tohle se prostě musí zažít!
RÁJ PRO FOCENÍ KOLIBŘÍKŮ
Bojíte se, že odjedete z Kostariky a nebudete mít ani jednu fotku kolibříka? Tak to se vám nemůže stát. Stačí navštívit jednu za restaurací či kaváren s krmítky. Kolibříci se pohybují na celém území Kostariky, některé druhy se ale specializují čistě na oblasti hor či přímo sopek. Možná je to jen můj osobní dojem, ale přišlo mi, že v horách se nám kolibříky dařilo fotit nejvíc. Jak tedy na to? Fotit je můžete vcelku kdekoli, kde jsou květy, ale je to samozřejmě dost těžké. Kolibříci jsou pěkně rychlí a než stačíte zaostřit, už pijí na jiném květu. Krmítka vám život dokážou dost usnadnit. Takové kavárny jsme navštívili dvě, ale je jich v okolí samozřejmě plno.
Kolibřík vulkánový.
A pokud vám do fotek zaprší (což v Kostarice není žádný problém), budete mít naprosto dechberoucí záběry.
Samice kolibříka skvostného.
Určování druhů kolibříků není vůbec žádná sranda. Samice obvykle vypadá úplně jinak než samec a napříč druhy jsou si podobní, s drobnými odlišnostmi. Bez atlasu místních ptáků (a bez zkušeného průvodce zoologa) bychom byli dost ztracení. :-)
Konkrétně můžu doporučit například restauraci Miriam´s Quetzales. Kolibříky si užijete od stolu vynikajícího jídla.
Kolibřík zelený.
Příště se společně podíváme do pralesa. Dozvíte se, jak vypadá opravdové vlhko, co se v pralese děje v noci nebo v čem je nejlepší po něm procházet.
KAM DÁL
Třeba na další články nebo na nejnovější koláže vesmíru!
Jak vypadají kostarické hory? Kde hledat bájného kvesala? Kam na focení kolibříků?
