Lofoty: Polární záře a úžasná atmosféra

Zdravím vás, milí čtenáři. Po dlouhé době se zase vracím s novým článkem, kde vás tentokrát provedu něčím úplně novým. Bylo to nádherně dobrodružné a na hony vzdálené tomu, co obvykle fotím. O čem je řeč? O dechberoucí severské krajině a také jednom úžasném astronomickém jevu - polární záři.

ZA POLÁRNÍ KRUH

Povídat si budeme hlavně o severu Norska. Procestovala jsem konkrétně 2 souostroví, Lofoty a Vesterály, které leží asi 200 km za polárním kruhem. Strávila jsem tam týden, a i ten mi stačil, abych se do norské krajiny naprosto zamilovala. Tentokrát jsem necestovala sama, ale s celou skupinou fotografů. O to byly všechny zážitky zajímavější. Nic se nevyrovná cestování s podobně posedlými lidmi. :-)

Kde najdeme Lofoty a Vesterály.

Pokud se vám při pohledu na mapu vynořují obavy z dalekého cestování, můžu vás ihned uklidnit. Cestovat na Lofoty se ukázalo o dost jednodušší, než jsem si představovala. Z Prahy se za dvě hodiny dostanete do Osla, kde jednoduše přestoupíte na pravidelnou linku na letiště Harstadt/Narvik. Na letišti v Narviku (je asi tak malé, jak si představujete, ale na letiště na ostrově Corvo nemá :)) si jednoduše pronajmete auto, dáte kafe a můžete vyrazit na asi tříhodinovou cestu na západ.

NA CO MYSLET PŘI CESTĚ NA LOFOTY

Než se dostaneme k samotnému focení na Lofotech, mám pro vás pár užitečných rad. Lofoty jsou tak trochu na konci světa. Je to vůbec ještě civilizovaný svět?

Západ slunce a zajímavý kopec? Zastavujeme! Obraz můžete koupit zde.

Je, a nečekaně dobře vybavený. Tady je pár bodů, které by pro vás mohly být užitečné:

1. Kdy vyrazit? Kdy vlastně na Lofoty vyrazit? Pokud stejně jako já jdete po polární záři, nejvhodnějším měsícem je září. Doba kolem rovnodennosti je vždy nejvhodnější pro výskyt silných polárních září. Hodně četné jsou i v březnu, ale to je ještě na Lofotech opravdu hodně sněhu! Pokud jdete po zvířatech nebo krajince, hodí se samozřejmě Lofoty navštívit i v létě za polárního dne. K tomuto bodu se ještě rozepíšu níže.

Diagram ukazuje, kolik denního světla je na Lofotech v průběhu roku. Skoro dva měsíce je polární den, kdežto asi 25 dní panuje polární noc.

2. Co si obléct? Sever, hory, oceán. Ideální kombinace pro nepředvídatelné a divoké počasí. Jeden den jsem se mohla opalovat na sluníčku s příjemných skoro 20 stupních, druhý den jsem mrzla v péřovce. Ideální je si tedy připravit mnoho vrstev oděvu a dobré boty.

3. Kolik si vyměnit peněz? Do směnárny nepotřebujete. I v té nezapadlejší osadě zaplatíte kartou. Ani místní hotovosti moc nefandí, za celý týden jsem s ní neviděla nikoho zaplatit. Takže NOKy si radši nechte do polívky.

4. Jak se po ostrovech pohybovat? Po Lofotech jsme cestovali autem, což můžu s klidem doporučit. Silnice jsou sice užší, ale všude narazíte na místa pro vyhýbaní a vzhledem k odlehlosti tohoto místa se dopravních špiček nemusíte bát. Silniční síť je tu vynikající. Mezi ostrovy většinou vedou mosty nebo tunely, takže čekáním na trajekt se nemusíte zdržovat. O kvalitě místní hromadné dopravy vám toho moc neřeknu, ale nějakým způsobem funguje. Jezdí tu autobusy a trajekty, potkat můžete i taxík. Ti dobrodružnější si určitě vyrazí i na trek po nádherných kopcích.

Pokud byste sem ale cestovali v zimě nebo začátkem jara, počítejte s tím, to bude docela jízda a pokud budete řídit, nejdřív si udělejte školu smyku. Auta se tu běžně obouvají do pneumatik s hřebíky.

Rozdíl dvou dní. Počasí rozhodně nepodceňujte. :-)

5. Je snadné si na ostrovech koupit zásoby? Samozřejmě. Supermarket je naprosto běžná věc a čas si můžete klidně krátit i v obchoďáku. Seženete tam bez problémů všechno, jen pozor na otevírací dobu. V týdnu je na mnoha místech otevřeno i do 11 večer, ale v neděli je zavřené skoro všechno. Zásadní rozdíly v otevírací době se týkají také letní sezóny a období mimo ni.

6. Je v Norsku draho? Životní úroveň Norů je o dost jiná než naše. Počítejte s tím, že si za cokoli celkem dost zaplatíte.

7. Jak se domluvit? Všude se v klidu dorozumíte anglicky. Umět norsky nemusíte.

8. Co si dát na Lofotech k jídlu? Ryby, ryby a ještě jednou ryby! Ty rozhodně ochutnat musíte. Rybou, která se k nám dováží jako prémiový produkt, tady norové krmí kočky. Až ochutnáte místního lososa, budete unešeni. Ale pokud ryby nejíte, nemusíte zoufat, z jídel si vyberete. Na zapití si akorát moc nedopřejete alkohol. Je tu skoro prohibice :-)

Sušená ryba je oblíbená dekorace skoro všude :-)

CO JE NA LOFOTECH A VESTERÁLECH K VIDĚNÍ

1. Vesničky. Přesně ty vesničky, které znáte z plakátů z Norska. S barevnými domečky, mořem a horami v pozadí. V každé vesničce prostě narazíte na fotogenické místo. Pokud jen trochu můžete, přivstaňte si na východy slunce u městeček Reine, Henningsvaer, Å nebo Nusfjord.

Ranní kouzlení světla poblíž městečka Reine. Obraz můžete koupit zde.

Na lofotských vesničkách najdeme pár zajímavých věcí. Jsou sice krásné a barevné, ale mnohdy v podstatě opuštěné. S ústupem masového rybolovu tady nezůstalo moc práce pro místní obyvatele, a tak je mnoho domů opuštěných a některé ulice jako by vypadly z duchařského hororu. Zajímavé také je, že všechny domy v noci svítí, i když v nich nikdo není. Místní prostě nechávají zapínat v noci světla dle dávného zvyku pomáhat námořníkům v orientaci při nočních plavbách. Atmosféra na Lofotech je tak někdy kouzelná a jindy až pozoruhodně ponurá. Tento paradox jsem si postupně velice oblíbila.

2. Hory a vřesoviště. Jsou všude. Nádherné lány podmáčených vřesovišť, které se táhnou až k úpatím strmých skalisek. V ranním nebo večerním světle se nebudete moci vynadívat. Já osobně jsem měla chuť zastavit za každou zatáčkou a fotit a fotit. Je škoda, že jsme neměli tolik času, abychom si užili každý jednotlivý výhled.

Večerní pohled na horský masiv na jednom z ostrovů. Obraz můžete koupit zde.

Mezi strmými skalami a rudými vřesovišti teče spousta potoků, z nichž mnohé se lámou v půvabné vodopády. Krajinářský fotograf si tady splní sen, obzvláště pokud má k dispozici neutrální filtr (já si ho prozřetelně zapomněla doma). Pokud toužíte po záběrech nádherných hor, z nichž stéká a krystalicky čistá voda, budete u vytržení. Celkový dojem ještě umocňuje to, že s výjimkou pláží prakticky nikoho nepotkáte a můžete si vychutnat klid panenské přírody. I kdybych na těchto ostrovech strávila rok, určitě bych nevyfotila všechno.

Dokonalé místo klidu. Zurčení vody v panenské norské krajině. Obraz můžete koupit zde.

3. Pláže. Písčité pláže poseté kulatými balvany vás naplní jedinečným klidem. Na těch známějších plážích, jako například Uttakleiv, máte záruku úchvatných záběrů. Musíte ale počítat se zástupy lidí, kteří se vám budou přimotávat do záběrů. A nejen ve dne, i v noci je tam hodně živo ve stanech a karavanech. Stanuje se běžně přímo na pláži. Při nočním focení můžou světla stanů a baterek působit potíže.

Západ slunce na jedné z kouzelných pláží na Lofotech. Obraz můžete koupit zde.

4. Kostely. Jste fanoušci severské architektury? Já se v ní sama moc nevyznám, ale místní kostely jsem si moc užila. Často nejsou uprostřed města. Stojí na nejrůznějších místech od pláží přes opuštěné skály a hřbitovy až po ostrovy uprostřed jezer. Místní je stavěli v nejrůznějších stylech a barvách, takže žádná fotka rozhodně nebude nudná.

Tenhle kostel přímo svádí k zajímavé kompozici. Obraz můžete koupit zde.

4. Zvířata. Lofoty nejsou vyloženě destinace pro safari, ale focení zvířat si tu můžete užít taky. Kromě poměně běžných ptáků jako sýkorky a vrabci se můžete těšit na orly. Orla mořského jsem viděla každý den několikrát, až mě mrzelo, že se na jejich focení nemůžu zaměřit. Předváděli se přede mnou i na plážích. Samozřejmě v mělčí vodě narazíte i na volavky popelavé a každý rybníček nabízí labutě, různé druhy kachen nebo velká hejna kormoránů a racků.

Mladý orel mořský nad jednou z pláží.

Velkým lákadlem letní sezony jsou papuchalkové. Ty jsem bohužel neviděla, takže se budu muset v létě vrátit. Ještě větším zážitkem je ale pozorování velryb. My jsme vyrazili z přístavu a do 20 minut se kolem nás prohánělo hejno 5 kosatek. O něco dál na otevřeném moři jsme narazili i na vorvaně. Tímto okamžikem jsem si zopakovala úžasný pocit z pozorování velryb, který jsem poprvé zažila na Azorech.

Rodinka kosatek dravých u lofotského pobřeží.

5. Polární záře. Tohle je část, na kterou asi čekáte. Polární záři můžete teoreticky vidět kdykoli, když je tma, ale nejlepší podmínky nabízí období rovnodennosti. O tom, jak ji fotit, se víc rozepíšu v samostatném odstavci. Tady vám chci hlavně říct: polární záři prostě musíte vidět. Něco tak fascinujícího jsem snad ještě nezažila.

JAKÉ JE SETKÁNÍ S POLÁRNÍ ZÁŘÍ

První polární záři jsem viděla ihned po svém příjezdu, a byla to doslova "haluz". Zrovna když jsem zalehla, přiběhl jeden z fotografů, že venku svítí aurora a vyrážíme ji fotit. No a protože předpověď na příští dny byla všelijaká, neměla jsem odvahu pokoušet štěstí. Vlastně jsem ani nečekala, že takhle brzo po příjezdu vůbec něco uvidím. O to větší šok mě čekal.

Jeden z prvních snímků polární záře, hned po příjezdu do městečka Napp. Ještě teď to rozdýchávám! :-) Obraz můžete koupit zde.

No a jak to na obloze doopravdy vypadá? Začíná to jako tenký proužek světla přípomínající kondenzační čáry za letadlem. Ale mění se. Pomalu se pohybuje po nebi, sílí, slábne, mění tvar. Může připomínat mlhu nebo mrak na obloze, ale rozhodně si to nespletete. Co je překvapivé - nevidíte barvy. Vidíte jen nazelenalé nebo nažloutlé světlo. S barvou si poradí až čip fotoaparátu a na displeji uvidíte roztančenou oblohu plnou barev. Záleží samozřejmě na síl aurory. Polární záře je světlo, které vydává excitovaný kyslík v horní atmosféře, a to se láme nejčastěji do zelena, někdy ale taky do fialova

Předpovědět polární záři není sranda a abyste ji mohli pozorovat, musí být splněno několik podmínek. Pro začátek musí být jasná noc. Přes mraky žádnou záři bohužel vidět není. Pokud je polojasno, něco vidět můžete, ale taky se záře zrovna může schovávat za oblačností. Můžete mít ale štěstí a pořídit podobně dramatické snímky jako já na pláži Uttakleiv. Byť na mě polovinu focení pršelo, odnesla jsem si pár snímků, kde jsou zřetelné jak mraky, tak souhvězdí, tak aurora samotná.

Panorama na pláži Uttakleiv. Byť je zde aurora slabší, podařilo se mi tu dobře zachytit jak mračna, tak i hvězdné nebe. Můžete si všimnout Měsíce vlevo, Plejád uprostřed i Jupiteru vpravo.

Pravděpodobnost s jakou polární záře bude a kde, můžete sledovat v různých aplikacích. My jsme používali Aurora map. Přiznám se, že všem těm hodnotám sama dobře nerozumím, každopádně mapa vám dost jednoduše ukáže, kde se záření zrovna pohybuje. KP index udává, jak silná polární záře pravděpodobně bude. Zjednodušeně řečeno: čím vyšší císlo, tím lepší. Hodnota nad 1,67 znamená, že ji okem jakž takž uvidíte a vyfotit půjde. Sice slabě, ale půjde. Hodnoty nad 2 už pak slibují poměrně jasnou záři a na fotce se nejspíš objeví i další barvy kromě zelené. Nakonec aplikace udává, s jakou pravděpodobností bude záření vidět. 

K Aurora map jsme vzhlíželi každý večer, spolu s předpovědí počasí. Po úspěchu hned první noc jsme byli natěšení, ale a neměli jsme moc štěstí. I když předpověď slibovala hezkou noc, většinou to nevyšlo. Záření se rozpadlo nebo zrovna nad místem, které jsme si pro focení vybrali, visel mrak. Po přejezdu na Vesterály se počasí dokonce zhoršilo úplně. Tmavé mraky se skoro dotýkaly moře a celý den pršelo, takže naše nervozita rostla.

Velmi náročné podmínky mi znemožnily nafotit nejsilnější polární zář právě z nejkrásnější pláže Lofot.

Poslední den, kdy jsme si mohli dovolit nespat, bylo pondělí. Předpověď zase slibovala jasnou noc a hodnoty polární záře byly více než dobré. Cestou z výletu jsme si vyhlédli správné místo u vody, které nabízelo zajímavou kompozici na všechny strany a pak nezbývalo, než doufat.

Ze začátku to moc dobře nevypadalo, sice bylo nádherně jasno, ale polární záře nikde. Pak, konečně kolem 11 v noci se objevil slabý proužek světla, pak druhý. Odhodlali jsme se opustit vyhřáté auto a rozložit stativy. ISO 800-1600, 10-15 s a co nejnižší clona. Následovala zkušební fotka a pak už jsme nestačili zírat. Polární záře nabrala na síle a rozsvítila úplně celou oblohu. Světelné divadlo trvalo asi 40 minut a já se nemohla vynadívat. Provazy světla se táhly od horizontu k horizontu, tančily a odrážely se na vodní hladině. Tahle hříčka přírody vás naprosto strhne a budete ji chtít vidět znovu.

Vrchol mého zážitku. Barevná, silná a roztančená Aurora Borealis! Dokonalá poslední noc na Lofotech. Obraz můžete koupit zde.

PÁR RAD PRO FOCENÍ POLÁRNÍ ZÁŘE

Pokud jsem vás dostatečně navnadila na focení tohoto úchvatného jevu, určitě oceníte ještě pár rad. Aurora se nejlépe fotí fullframovým fotoaparátem a širokoúhlým objektivem s maximálním ohniskem nějakých 20mm. Určitě využijete i rybí oko, i když někomu nemusí zkreslená perspektiva vyhovovat. Já používala Nikon 16mm f/2.8 na fotoaparátu D800 a pak Tokinu 12-24mm f/4 na Nikonu D500. Musím říct, že ve všech případech obstála lépe první sestava, a to hlavně proto, že první objektiv je mnohem světelnější. Určitě si na takové focení neváhejte půjčit světelný širokáč, pokud ho doma nemáte. Na těch pár dní se to rozhodně vyplatí. No a potřebujete samozřejme stativ.

Polární záře se fotí na ISO 800 až nějakých 3200, dle toho, jaký expoziční čas si troufáte. Dá se fotit na 4 až cca 15 sekund. Pozor ale, aby se vám vlivem dlouhé expozice nezačaly rozjíždět hvězdy. Je hezčí, když zůstanou v podobě hezkých bodů. Hlídejte si ostření, aby hvězdy nebyly rozplizlé. No a hlavně - celá fotka je o kompozici. Tu si dobře promyslete předem, protože celý jev netrvá zase tak dlouho.

Zde jsem se snažila do popředí dostat většinu půvabného domečku. Obraz můžete koupit zde.

Tak, a to je prozatím všechno z mého nejnovějšího výletu. Doufám, že na vás úžasná atmosféra Lofot pořádně dýchla. Já se do Norska určitě jednou vypravím znovu, protože narozdíl od cimrmanova Frištenského rozhodně říkám: "Bylo to hezký a rozhodně to musím vidět dvakrát!"

Ahoj!

KAM DÁL

Rozhodně nevynechte nejnovější kalendář, který obsahuje nejlepší snímky právě z této výpravy!

Podívat se na kalendář