21. 2. 2023: POZOR všem čtenářům. Tento článek byl napsán 14. listopadu 2020 a pojednává o absolutních začátcích mojí tehdy nové zábavy - astrofotografie. Za těch pár měsíců se moje fotky dost posunuly, například takto:
Napsala jsem už mnoho dalších článků o astrofotografii a všechny najdete na tomto blogu. Moje zkušenosti se už výrazně posunuly. Nicméně tento článek zachovávám v původní formě, protože tehdy jsem byla začátečníkem a tím pádem mi začátečník-čtenář dokáže porozumět. Pokud se tedy chcete pustit do dobrodružství astrofotografie, doporučuji číst dále a projít si všechny články chronologicky, bude to pro vás srozumitelnější. Pokud patříte mezi mírně pokročilé, račte poskočit rovnou na článek ze série, který Vás zajímá. No a pokud jste profíci, pak bych se já měla učit od Vás. :-)
Děkuji a zdravím všechny čtenáře.
__________________________________
ČLÁNKY V SÉRII:
- Úvod a vybavení
- První fotografování
- Focení přes zrcadlový teleskop
- Jak se fotí s pointací
- Co dokáže větší teleskop
- Focení s mono kamerou
- Co bych si přála vědět, když jsem začínala
PRVNÍ ČLÁNEK:
Přátelé, dlouho jsem se neozvala s novým článkem, ale je to hlavně proto, že jsem se (kromě své stále rostoucí a čím dál živější ratolesti) věnovala spoustě mnou dosud nefotografovaným živočichům a novým fotografickým technikám. A o jedné z nich budu dnes povídat. Rok 2020 mi (kromě jiného) znemožnil se vydat lovit snímky zvířat do exotičtějších míst, než je rybník v mém sousedství. Rozhodla jsem se tedy pustit do mnou dosud neprobádaného fotografování - astrofota. Jaké jsou moje první zkušenosti, to se můžete dočíst v následujícím článku, který vám možná pomůže začít s vlastním lovem vesmírných objektů. Tato série článků budiž mým příběhem od naivních začátků až po ještě naivnější pokusy vyfotit první hvězdné objekty. Doufám, že vám, kteří se do tohoto oboru chcete pustit, pomůže s krušnými začátky. Ostřílení astrofotografové mohou v tuto chvíli přestat číst, protože ti vědí už tisíckrát víc, než kolik toho stojí v tomto článku. :-) Pro ostatní doufám, že půjde o čtivou zajímavost.
Všechny nádherné fotografie hvězd, mléčné dráhy, galaxií, mlhovin, planet nebo komet, spadají do oboru jménem astrofotografie. A ta mě fascinovala už léta. V minulosti jsem samozřejmě pár snímků noční oblohy pořídila. A byť jsem byla s prvními snímky spokojená, o pravé astrofoto se tak úplně nejednalo. To jsem ale hodně dlouho netušila.
Jižní nebe na Azorských ostrovech. Foceno 30.8.2018. Nikon D7100, objektiv Vivitar 19-35mm. Rychlost 30 sekund, f/3,5 a ISO 1600. Zleva Mars, Mléčná dráha s dobře viditelným Saturnem, vpravo Štír s Antaresem.
PRO ZAČÁTEK DOBRÝ...
Pro základní astrofoto samozřejmě stačí obyčejný foťák s širokoúhlým oblektivem a alespoň průměrně stabilní stativ. Najdeme si zajímavou krajinu, namíříme objektiv k obloze, nastavíme expozici na 30 sekund, zvýšíme ISO nad 1000 a cvakneme. To, co při prvním takovém pokusu spatříte na displeji, vás pravděpodobně příjemně překvapí. I třicet vteřin stačí, aby hvězdy z oblohy skvěle vystoupily a za dobrých podmínek můžete vyfotit i temné mlhoviny v mléčné dráze. Takto například vznikla moje fotografie z Azorských ostrovů výše.
Jenomže tím jsem skončila. Fotku totiž není možné pořídit lépe, a to z prostého důvodu - Země se otáčí. A protože hvězdy se musí fotit na dlouhé časy v řádu mnoha sekund, nastává problém. Z hvězd se na delších expozičních časech stávají čáry. Pokud nechcete fotografovat specifickou disciplínu - star trails, a jde vám o bodové hvězdy, jste limitovaní. V astrofotografii existuje Pravidlo 500, které říká, že pokud číslo 500 vydělíme ohniskovou vzdáleností objektivu, získáme nejdelší možný čas, který můžeme použít, aniž by došlo k rozmazání hvězd rotací Země. To znamená, že u širokoúhlého objektivu se dostáváme maximálně ke 30 vteřinám. Ale když chceme fotit naříklad galaxii teleobjektivem o ohnisku 500 mm - Voila! Vteřina a dost. A pokud nefotíte jednu jedinou výjimku - Měsíc - nikdy na noční obloze za sekundu nenasnímáte nic jiného než tmu. Co s tím?
.jpg)
Poslední "astrofotografie" roku 2020, kterou jsem pořizovala jen pomocí stativu. Foceno 14. 7. 2020, na snímku je kometa Neowise. Ale právě moje neschopnost vyfotit ji lépe mě vedla k definitivnímu rozhodnutí, že se chci zlepšit. Obraz můžete koupit zde.
MŮŽETE SI POMOCI SKLÁDÁNÍM
Existuje jedna metoda, kterou můžete fotit hezké snímky noční oblohy s bodovými hvězdami, aniž byste museli měnit vybavení. Postačí jen funkce intervalového snímání nebo dálková spoušť. Metoda je jednoduchá - prostě namiřte foťák, stejně jako popisuji výše, ale místo jednoho snímku jich udělejte třeba několik stovek (třeba 300 x 15s). Akorát samozřejmě dodržujte Pravidlo 500. Následně je v počítači spojte dohromady (to popisuji v části 2) a v Photoshopu vraťte na snímek krajinu. Takto například vznikla tato fotografie z mé zahrady.
Výše popsaným způsobem však můžeme dělat jen velmi omezenou krajinářskou astrofotku!
Mléčná dráha přímo ze zahrady. Použito 240 snímků po 15 vteřinách, složeno v programu Astro Pixel Processor, upraveno v Adobe Photoshop. Můžete pro skládání použít také Deep Sky Stacker, který je zdarma.
S trochou štěstí je možné skládat dohromady statické snímky i na delší ohnisko. V březnu 2024 jsem takto zkoušela zachytit galaxie v Andromedě společně s kometou 12P/Pons-Brooks. Výsledná fotka je fajn, pokud ji člověk nezvětší. Přesto jde o strašně náročné skládaní, protože se jedná o 3s krátké snímky, kterých jsem musela udělat 900. Počítač takovouto legraci skládal 16 hodin.
Kometa 12P/Pons-Brooks focená pouze ze stativu. Nikon D500 a Nikkor 25-70mm f/2.8. Použito 900 snímků po 3 vteřinách, složeno v programu Astro Pixel Processor, upraveno v Adobe Photoshop.
JAKÉ VYBAVENÍ POŘÍDIT PRO OPRAVDOVÉ ASTROFOTO
Pojďme se nyní podívat, jaké hračky vlastně potřebujete, pokud se chcete pustit do pořádné astrofotografie.
MONTÁŽ
Určitě už jste uhodli, že skutečné astrofoto se dělá na mnohem delší expozice, než jaké je možné snímat s pomocí pouhého stativu. To hlavní, co potřebujete, je rovníková motorizovaná montáž. Možná to zní strašně technicky, ale vlastně to není nic jiného než zařízení, které je schopno se pomalu otáčet tak, aby kompenzovalo rotaci Země. Montáž je upevněna na těžký stativ a na ní samotné je nasazen fotoaparát.
Na trhu je spousta montáží, které vám mohou udělat dobrou službu. Viděla jsem spoustu skvělých fotek, které byly pořízeny i na tak základních a jednoduchoučkých montážích jako Skywatcher Star Adventurer. Přesto doporučuji nešetřit a pořídit si montáž s nosností alespoň 10 kg, aby byla připravena i na teleskopy. Já sáhla po motorizované montáži Skywatcher EQ-35 s naváděcím systémem SyncScan. Buďte při výběru pozorní, aby skutečně šlo o rovníkovou (ekvatoriální) montáž a nikoli azimutární. Také se opravdu ujistěte, že kupujete motorizovanou montáž, ideálně s naváděcím systémem, který amatérům ušetří spousty dalšího času.
Můj fotoaparát Nikon D500 s teleobjektivem Nikon 200-500mm f/5,6 umístěný na motorizované montáži SW EQ-35. I obyčejný 300mm objektiv pro focení DSO v pohodě stačí. A věřte, že kvalita teleobjektivu bude váš nejmenší problém.
FOTOAPARÁT
Co se týče fotografického vybavení, použít můžete libovolnou zrcadlovku nebo bezzrcadlovku a k ní dálkovou spoušť. U fotoaparátů je třeba brát v potaz několik parametrů. Například míru šumu při vysokém ISO (čím méně, tím lépe), dynamický rozsah (čím více, tím lépe) nebo velikost čipu. Full Frame fotoaparáty budou mít širší záběr, zase s nimi ale budou větší problémy při focení přes teleskopy a budete se více potýkat s vinětací. Menší snímače tyto problémy mít nebudou v takové míře, ale zase mají větší hustotu pixelů, takže víc šumí, a hlavně mají užší záběr, což vyžaduje větší nároky na práci s montáží.
Modifikovaný Canon 5D Mark II. V roce 2021 je možné ho pořídit za 10 000 Kč.
Nejdůležitějším parametrem je ale překvapivě úplně něco jiného, a to je rozsah světelného spektra, který fotoaparát dokáže přenést na snímač. Běžný fotoaparát totiž má zabudovaný IR filtr, který blokuje dlouhé vlnové délky zářící červeně. Problém však je, že právě v tomto spektru září většina mlhovin. Nejvíce požadovaného světla dle statistik propouští fotoaparáty Fujifilm (až 40%), nejméně pak Sony (leckdy jen 10%). Pokud chcete jít na jistotu, můžete se na astrobazarech poohlédnout po modifikované zrcadlovce, ze které byl filtr odborně odstraněn a dokáže tedy červené světlo přijímat mnohem lépe. Samozřejmě to ale znamená, že běžnou fotku s ním už neuděláte.
OPTIKA
Na fotografování Mléčné dráhy vám stačí základní objektiv s širokým ohniskem. Pokud ale chcete fotografovat objekty hlubokého vesmíru (tzv. Deep-sky objekty nebo taky DSO), potřebujete alespoň střední teleobjektiv s ohniskem 200 mm a více. Těm, kteří to myslí vážně, doporučuji rovnou pořídit zrcadlový teleskop typu newton nebo čočkový teleskop - apochromatický refraktor.
Newtony jsou jednoduché zrcadlové teleskopy, které jsou složeny ze dvou zrcadel a dlouhé kovové trubky. Jejich výhodou je, že jsou poměrně levné a dokážou pobrat hodně světla. Jejich nevýhoda spočívá hlavně v hmotnosti, která začíná na cca 6 kg, takže na nejmenší montáže je nenasadíte. Další možnou nevýhodou je nutnost kolimace zrcadel, aby fotografie byly ostré. K newtonu ještě potřebujete komakorektor, který se nasazuje přes redukční kroužek na tělo fotoaparátu a pak zasouvá do okulárového výtahu. Komakorektor slouží pro odstranění komy - optické vady typické pro newtonovy teleskopy. Jak se mi fotí konkrétně s newtonem, se dočtete ve třetím článku ze série.
Já sáhla právě po newtonu, protože nabízí lepší poměr ceny a výkonu. Pozor však! Nejděte do začátku do většího newtonu než s průměrem zrcadla 150mm. Větší teleskopy jsou hodně těžké a prodraží vám zbytek výbavy o desítky tisíc. Opravdu. Nepřehánějte to.
Moje vybaveni v listopadu 2020. Teleskop typu newton 150/750, montáž Skywatcher EQ-35, Nikon D500 a D800 a nějaké ty drobnosti okolo. A termoska s čajem!
Refraktory jsou velice kvalitní a je s nimi méně práce, jsou ale mnohwm dražší a pro fotografování potřebujete jejich variantu APO, jinak dochází k extrémní chromatické aberaci u hvězd a snímky jsou nepoužitelné. Na druhou stranu můžete začít s levnějším krátkým refraktorem, například širokým 80 mm a s ohniskem 400mm, a pustit se do větších mlhovin. Sestava bude lehká a unese ji i malá montáž. K refraktoru zase potřebujete rovnač pole, který se používá stejně jako komakorektor.
DALŠÍ NEZBYTNOSTI
Nezapomeňte ani na energii. Montáž je opravdu nejlepší píchnout do zásuvky přes vhodný pulzní zdroj (nejčastěji 12V/3A, ale ověřte si to dle návodu). Náhradní baterie pro foťák jsou vaši nejlepší kamarádi, protože hlavně v zimě nevydrží baterie déle než nějaké 3 hodiny. Velmi se hodí také pomůcka pro ostření - Bachtinova maska, která vám ze světelného bodu hvězdy udělá krásného ostnatého ježka, kde je krásně videt, zda je precizně zaostřeno, nebo ne. Pokud budete rovnou fotit s teleskopem, pořiďte si správné redukční kroužky, nejčastěji je to bajonet - T2.
CO TEĎ?
Takže máme koupenou výbavu, vydojenou peněženku a tím končí starost? Bohužel nic nemůže být dál od pravdy a od prvních astrofotek mě dělilo ještě hodně zmatků, frustrace a hlavně pocitu, že přece musím být blbá jak tágo, když mi to pořád nefunguje, jak má. Příběh zkrátím: Ujistěte se, že máte správné redukce, že naváděcímu systému říkáte správné údaje a že máte k montáži zapojený dostatečně silný zdroj o správném napětí.
Teď už ale jdeme fotit. Hurá na další článek, kde se do toho společně pustíme!
KAM DÁL
Určitě si přečtěte pokračování série článků o astrofotografii, tentokrát článek o tom, jak udělat první snímky se základním vybavením a na co si dát setsakramentský pozor, aby z toho nebyla promarněná noc!
Jaké jsou moje první zkušenosti s astrofotografií? A jaké vybavení vlastně potřebujete? To se dočtete zde.
