Astrofotografie - část 7: Co bych si přála vědět, když jsem začínala

ČLÁNKY V SÉRII:

1. Úvod a vybavení
2. První fotografování
3. Focení přes zrcadlový teleskop
4. Jak se fotí s pointací
5. Co dokáže větší teleskop
6. Focení s mono kamerou
7. Co bych si přála vědět, když jsem začínala

 

Zdravím Vás. Je to rok a půl, co jsem začala s kouzelným (a místy neskutečně frustrujícím) koníčkem, focením objektů hlubokého vesmíru. Svou cestu jsem postupně mapovala v článcích, které jsem psala snad spíše pro sebe než pro veřejnost. O to víc jsem nadšená z Vašich ohlasů a zpráv, že Vám články pomohly se zorientovat a začít s vlastním focením. Nikdy by mě nenapadlo, že opravdu moje laická pouť vesmírem může skutečně pomoci tolika nadšeným začátečníkům. Moc děkuji všem, kteří mé články čtou, a právě pro ně jsem připravila další, jako poděkování. Tímto článkem bych ráda všem začátečníkům ušetřila desítky strastiplných hodin, které jsem sama promrhala kvůli své neznalosti a nezkušenosti.

Teď už jsem o něco moudřejší, proto bych Vám chtěla představit vše, co bych si bývala přála vědět, když jsem s astrofotografií začínala. A radím Vám dobře - každý bod je vykoupený velkým množstvím nervů.

ÚVODEM

Kdybych měla shrnout, o co se astrofotograf DSO musí snažit, jsou to dvě věci: kulaté hvězdy a ostré hvězdy. Pokud si při expozici 30 sekund a víc dokážete poradit s těmito dvěma problémy, vyhráli jste. V podstatě všechno, co před focením a během focení děláte, je jen proto, abyste dosáhli těchto dvou výsledků. Je to to nejdůležitěší a zároveň to nejtěžší. Ustavení montáže, vyvažování, pointaci, kolimaci dalekohledu, správné usazení zrcadel a komakorekci potřebujeme pro kulaté hvězdy. Ostrost také stojí na kolimaci a samozřejmě na zaostřování. Většina bodů kterými se budeme zabývat, má za cíl pomoci vám buď s jedním, nebo druhým.

Jdeme na to.

Obří a majestátní galaxie M106. Obraz můžete koupit tady.

ASTROFOTOGRAFICKÁ TECHNIKA

1. Vyvarujte se nákupu hromady příslušenství

Asi každý astrofotograf - samouk, má doma spoustu harampádí, které neuváženě nakoupil, když ještě oboru vůbec nerozuměl, a teď se ho postupně snaží zbavit. Já nejsem výjimkou. Zbytečného příslušenství tu mám plnou tašku a jediné jeho využití dosud bylo to, že jsem ho pověsila na montáž, když mi chybělo závaží. Mám tu například adaptér z T2 závitu na 1,25palcový okulárový výtah, který jsem koupila v domnění, že tím musím propojit zrcadlovku s dalekohledem. Přitom mi nedocházelo, že stačí redukci na 1,25 palce prostě vyjmout a používat standardní dvoupalcovou díru.

Pro přehlednost jednoduše vypisuji, co je dobré si pro začátek koupit a skutečně to využijete, když chcete stejně jako já začít s focením hlubokého vesmíru. Tady je seznam:

- ekvatoriální (rovníková) montáž s GoTo naváděním (EQ35, EQ5 nebo EQ6)

- pulzní zdroj pro montáž (dle návodu)

- newtonův teleskop s průměrem 150mm nebo apochromatický refraktor

- modifikovaná zrcadlovka nebo bezzrcadlovka bez objektivu

- adaptér bajonet - T2 závit

- komakorektor pro 2palcový výtah, na druhé straně s T2 závitem (pokud není, tak zakupte i redukci na T2) - to pokud máte newtonův teleskop. Pokud použijete apochromatický refraktor, tak si místo komakorektoru kupte rovnač pole

- dálková spoušť pro fotoaparát

- laserový kolimátor (pokud používáte newtonův teleskop)

- Bachtinova maska pro šířku vašeho dalekohledu

To je vše. Jakmile máte toto vybavení, jste připravení dělat úžasné fotky. Zatím se vykašlete i na všechny filtry, zejména ty proti světelnému znečištění. Raději věnujte pozornost následujícímu bodu.

Plejády, 332 x 30s. Tento snímek vznikl s výbavou popsanou výše.

2. Než nemodifikovaný foťák, tak raději žádný

Pro astrofotografování se zdá logické používat normální foťák, který většina z nás má už doma (však přece ušetříme alespoň na něčem). Nemodifikovaný foťák má ale v sobě zabudovaný filtr červeného světla, aby vytvářel fotografie tak, jak vnímá svět lidské oko. Bohužel právě tento filtr blokuje většinu světla, které potřebujeme sbírat na obloze. Jedná se hlavně o velké vlnové délky kolem 650 nanometrů, ve kterých září většína mlhovin.

Pokud na výbavě chceme ušetřit, pravděpodobně budeme fotit bez pointace (viz článek Jak se fotí s pointací. To znamená, že nebudeme se svým teleskopem schopni dělat dlouhé expozice a pravděpodobně skončíme někde u 30 sekund. A tady opravdu potřebujeme využít každou sekundu, kterou máme k dispozici. Což s nemodifikovaným foťákem prostě nejde, když nás okrade o většinu důležitého světla. Pro srovnání přikládám dva jednotlivé snímky galaxie M81 a M82. Ten první trvá 80 sekund, použila jsem pointaci a nemodifikovaný Nikon D800 s clip-in filtrem. Druhý snímek je bez pointace a trvá jen 30 sekund, ale je z modifikovaného Canonu 5D II. Všimněte si, že přestože je druhý snímek skoro 3x kratší, je na něm zřetelně vidět rudá vodíková oblast na galaxii vlevo. Právě toto červené světlo vydává většina mlhovin.

3. Pro krásné fotky nepotřebujete pointaci

Používání pointace (nebo taky guiding) je taková astrofotografická modla. Spousta fotografů hned od počátku radí okamžitou investici do sekundárního teleskopu a kamerky. Nechápejte mě špatně, pro špičkové snímky samozřejmě pointaci potřebujete (chcete přece vždy kulaté hvězdy!) a pokud na ni hned zpočátku máte, neváhejte ani minutu.

Je ale naprostý mýtus, že bez pointace nejdou udělat pěkné astrofotky. Pokud dáte na mou radu a pořídíte si modifikovaný fotoaparát nebo kameru, dokážete nasbírat dostatek světla i za poměrně krátkou expozici, kde se periodická chyba montáže na hvězdách ještě nestihne projevit. Focení s teleskopem je bez pointace pracnější, protože každý druhý až třetí snímek musíte vyhodit kvůli rozjetým hvězdám, ale rozhodně to není nemožné. Pokud se chystáte fotit bez teleskopu, třeba pomocí 135mm objektivu, pak si můžete bez pointace dovolit i minutové snímky.

18 x 210s na nemodifikovaný Nikon D800, pointace, ostatní technika stejná.

Pro vaši představu: Toto je snímek mlhoviny koňská hlava. Můj první snímek s využitím pointace. Jedna expozice měla 210 sekund, celkově jde ale jen o hodinu dat. Teď se ale podívejte na druhý snímek, který má celkovou expozici celých 6 hodin.

640 x 30s na modifikovaný Canon 5D II, bez pointace, ostatní technika stejná. Obraz můžete koupit tady.

Je to k nevíře, ale tento snímek vznikl bez pointace. Jedna expozice má jen 30 sekund, což je s modifikovaným foťákem u takového objektu naprosto dostačující. Podívejme se ještě na detailní srovnání.

První snímek má málo expozičních dat a není tak dobře zaostřený, takže na něm vidíte stopy přeostření a mnohem více šumu, jak jsem se snažila při skládání vytáhnout maximum až za hranu únosnosti. Druhý snímek je výrazně detailnější a jemnější, přestože má mnohem kratší subexpozice. Toto je typický příklad, že celkový expoziční čas snímku je vždy mnohem důležitější než délka jedné subexpozice. Můžete si také všimnout, že hvězdy nejsou zcela kulaté ani na jednom snímku, tedy ani pointace nezabrání vzniku spousty odpadu.

4. Pořiďte si astro kameru a nevyhýbejte se notebooku

Vím, že s radou pořídit si astrokameru jsem asi už otravná, ale mám k tomu svůj důvod. Docela dlouho jsem se sama vyhýbala tahat do astrofotografování notebook. I proto jsem si jako autoguider pořídila celkem drahou Lacertu, která počítač nepotřebuje. Faktem ale je, že pokud to s focením myslíte alespoň trochu vážně, kameře ani počítači stejně neutečete. Pořiďte si primární kameru ještě dřív než pointaci!

Vlevo 3 hodiny s Nikonem D500, vpravo cca 6 hodin s kamerou ZWO ASI1600MM Pro. Stejný teleskop. No a dole máme 13 hodin se stejnou kamerou a již vyladěným teleskopem.

Nemusíte nutně jít do mono kamery jako já, můžete si pořídit barevnou. Díky kameře získáte obří výhody, které zdaleka nekončí jen u kvality snímků. Věnujte pozornost bodu 7, pro který je kamera nezbytná.

5. Neskladujte zdroje v prílišném chladu

Možná pro některé čtenáře úsměvná rada, ale lepší se usmát teď, než plakat jako já tehdy. Minulou zimu jsem přišla o jednu noc focení, protože jsem nebyla schopna spustit montáž. Nejdřív jsem to sváděla na poruchu, druhý den jsem ale zjistila, že na vině jsem byla já sama, protože jsem zdroj nechala několik nocí v nevytopené místnosti.

PŘÍPRAVA NA FOTOGRAFOVÁNÍ

6. Používejte aplikaci Clear Outside

Pokud nebydlíte někde v Arizoně a jste odkázání na počasí ve střední Evropě, musíte noční focení chtě nechtě plánovat s ohledem na oblačnost. Zpočátku jsem se dívala hlavně na satelitní předpověď oblačnosti a plánovala si focení podle toho. A pak jsem neskutečně zuřila, když mi do focení přilétly mraky. Druhý den jsem nevyspaná a naštvaná dumala, jestli se vůbec nějaké předpovědi dá věřit.

Nakonec jsem objevila aplikaci, která mě už několik měsíců nezklamala - Clear Outside. Je to dobrá mobilní aplikace pro amatérské astronomy, která s ohledem na oblačnost, vlhkost, teplotu i vítr vyhodnocuje vhodné podmínky pro astronomickou zábavu. Samozřejmě také není stoprocentní a je vhodné ji kombinovat s dalšími předpověďmi. Pokud vám však ukazuje dobré podmínky, nemusíte se bát. Přečtěte si o ní více zde.

7. Ustavení montáže pomocí hledáčku nelze udělat přesně

Strašně dlouho jsem ustavovala montáž pomocí polárního hledáčku a ono to tak nějak stačilo. Důležité je slovo nějak... Dokud jsem nezjistila, že na delších expozicích mi ani pointace nepomůže, hvězdy ujíždějí a autoguider se zmateně ztrácí. Na to si hodně stěžuji v článku Jak se fotí s pointací. Teď už vím, že problémy ve velké míře způsobovalo právě ono nepřesné ustavení.

Pokud už máte astrokameru napojenou na počítač (a věřte, že byste měli!), ukončete toto nepřesné ustavování co nejdřív. Stáhněte si aplikaci Sharpcap a zaplaťte pár desítek korun za licenci. Nástroj se má úžasnou funkci Polar alignment, díky kterému za pár desítek sekund ustavíte montáž na úhlovou minutu přesně!

Funguje to naprosto jednoduše: Zapojte celou sestavu, ustavte ji na Polárku alespoň podle oka, zapněte montáž a namiřte dalekohled na Polárku, ale RA osu otočte o 90° tak, aby teleskop a závaží byly ve vodorovné poloze (teleskop samozřejmě stále míří na Polárku).

Připojte v nástroji kameru. Zapněte funkci Tools - Polar align a nechte kameru udělat pár prvních snímků. Následně postupujte na další krok a otočte RA osu o 90°zpět, aby se závaží ocitlo znovu dole. Program následně udělá další snímky a vyhodnotí, o kolik je ustavení montáže mimo. Najde si hvězdu v záběru a definuje, kde by hvězda v záběru měla správně být. Také vám napíše, jak moc máte posunout ustavení doleva/doprava či nahoru/dolů. Pak už jen koukáte na obrazovku a otáčíte šrouby na montáži, dokud hvězda nebude na svém místě. Voila, tímto krokem jste si ušetřili mnoho pokažených snímků a dalších problémů.

Galaxie Větrník. 90x180s RGB + 65x300s H-alfa. Obraz můžete koupit zde.

8. Myslete na seřízení zrcadel

Pokud vlastníte newtonův teleskop, nevyhnete se práci se zrcadly. Je to další kritická věc, kvůli které jsem půl roku neměla jedinou hvězdu kulatou. Pokud se na toto téma vykašlete, nikdy od svých snímků neočekávejte kvalitu.

Co musí udělat všichni majitelé newtonova teleskopu, je rozhodně kolimace. Pro tyto účely si určitě pořiďte dle mé první rady laserový kolimátor. Co bych si přála od začátku vědět, je to, že se opravdu vyplatí před každým focením zkontrolovat, jestli se vám dalekohled lehce nerozkolimoval. Sama zjišťuji, že v prostředí, kde výbavu skladuji, se každých 14 dní vlivem změn teplot kolimace lehce pohne a je dobré ji upravit.

Kolimace je tedy první věc, co udělám, když vejdu do místnosti s vybavením. Jak kolimovat newtonův dalekohled, jsem podrobně popsala v tomto článku. Bohužel problémy s fotkami nemusí být způsobeny jen kolimací. Ve stejném příspěvku se také dočtete, jak vyřešit problém s trojúhelníkovými hvězdami. Stává se také, že na jedné straně záběru jsou hvězdy v pořádku, ale na druhé straně bídné. To zase může být způsobeno vyosením okulárového výtahu nebo křivým posazením primárního zrcadla.

9. Neberte vyvážení na lehkou váhu

Stejně jako s kolimací zrcadel jsem si u vyvážení říkala, že je to vlastně taková drobnost navíc. Teď bych si za tento postoj nejradši vynadala. Na astrofotografii je kruté, že i když uděláte všechny ostatní kroky správně, jedna opomenutá věc se vám vymstí a všechna práce kolem přijde vniveč. Špatně vybalancovaná sestava byl druhý důvod, proč se mi rozjížděly hvězdy i s přesnou pointací.

Když máte vše naloženo včetně kamery, opravdu pořádně vybalancujte dalekohled tak, aby strana teleskopu byla naprosto stejně těžká jako strana závaží (to se řeší umístěním závaží na tyči). Stejně tak když položíte teleskop naležato, neměl by padat ani dopředu, ani dozadu (to zase vyřešíte posunem teleskopu na montáži dopředu či dozadu). Další velice důležitá věc, která mi hrozně dlouho nedocházela, je orientace okulárového výtahu. Mnoho měsíců jsem ho nechala prostě trčet nabok jako při pozorování, ale v případě focení je to naprosté chybně! Výtah s kamerou by měl mířit rovnoběžně s tyčí protizávaží, a to nahoru nebo dolů, jinak táhne celý dalekohled na bok a sestava se prakticky nedá dobře vyvážit.

Tuto fotku vybavení mám v jednom z předchozích článků. A je to naprosto ŠPATNĚ! Kamera trčí z teleskopu naprosto nesprávným směrem a narušuje celý balanc sestavy. Správně by měla trčet cca o 90°doprava.

A takto má vyvážení vypadat. Kamera hezky dole, pointační teleskopík nahoře.

10. Alignment (zorientování) montáže stačí na jednu hvězdu

Minimálně Skywatcher montáže s GoTo naváděním vám ve standardním nastavení nabízí možnost zorientování montáže i podle dvou nebo tří hvězd a pak dokonce hvězdy doporučuje podle míry jasnosti, abyste je snáze našli na obloze. Jak by řekli cimrmanovci: Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Nejsem zdaleka jediná, koho toto nastavení naprosto zmátlo. Ve výsledku jsem pak zdlouhavě hledala Vegu s Denebem, i když jsem chtěla fotit objekt na opačné straně oblohy. Takže jednoduchá rada - přenastavte ve funkci Alignment Stars, aby vám montáž nabízela hvězdy dle abecedy, a používejte alignment jen na jednu hvězdu. Prostě si v okolí vybraného objektu vyberte nějakou jasnější a použuijte ji. Bohatě to stačí.

Doporučuji také si pro zorientování montáže vybírat hvězdy, které bezpečně rozpoznáte na displeji nebo monitoru, abyste si je s něčím nespletli. Hodí se k tomu buď velmi jasné nebo výrazně barevné hvězdy či různé dvojhvězdy. Pro galaxie ve Velké medvědici je ideální použít Mizar, pro celý Orion zase Betelgeuse nebo Rigel, zatímco na galaxie v Panně používám jasný Arcturus nebo naopak Denebolu, která je provázena několika menšími hvězdami.

Mizar se v záběru nedá absolutně s ničím splést. A to je pro alignment jedině dobře!

FOTOGRAFOVÁNÍ

11. Pozor na změny kompozice

Nevím jak vy, ale mně se prostě nelíbí snímky, kde difrakční kříže hvězd míří jinak než v úhlu 90°(jako křesťanský kříž) nebo 45°(jako X). Snažím se tedy vždycky nakomponovat záběr tak, aby hvězdy měly kříže otočeny právě takto, a zároveň se do záběru vešlo všechno, co potřebuji. Nevyhnutelně se tak stává, že je potřeba kameru nebo foťák lehce pootočit v okulárovém výtahu.

A teď opravdu pozor! Tento krok naprosto eliminuje předchozí zaostření, takže pokud jste ostřili na hvězdu, kde jste prováděli alignment, musíte zaostřit znovu. Můžete ale snadno navést montáž zpátky na alignment této hvězdy. Najede přesně. Znovu zaostřete a vraťte montáž na předchozí objekt, tentokrát už správně otočený.

Velká mlhovina v Orionu (M42) a mlhovina Běžící muž jsou typické objekty, kde je sakra těžké všechno narvat do záběru a zároveň zachovat difrakční kříže v líbivých úhlech. Obraz můžete koupit tady.

Pokud chcete změnit polohu objektu na snímku (například aby se do záběru vešla i sousední galaxie), nejlepší způsob je nastavit si živý náhled na foťáku nebo kameře, nebo nastavit krátké, několikavteřinové expozice. Následně tlačítky na ovladači lehce hýbněte s dalekohledem a počkejte si, kam se jasnější hvězdy na snímcích posunuly. Tímto způsobem dostrkejte kompozici do požadované polohy. A pozor, během noci se objekt může v záběru lehce posunout, takže počítejte s případnými úpravami kompozice. Jinak ještě myslete na tohle: Pokud nepotřebujete dostat do záběru něco sousedního a jde vám čistě o jeden objekt, komponujte ho na střed. Střed snímku je totiž vždycky nejmíň zasažen optickými vadami.

12. Podcenit ostření znamená promrhat noc

Ostření je jeden z nejtěžších úkonů při astrofotografii a bez Bachtinovy masky se ani fotit nesnažte. I tak může být ostření hotová noční můra, což je přesně moje zkušenost. Nejdůležitější rada - ať už vás to štve sebevíc, ať už vás to sebevíc nebaví a ať už vaše prsty sebevíc mrznou, neodcházejte od toho, dokud nebudete mít maximálně zaostřeno. Jinak budete z výsledných snímků nešťastní.

Dřív jsem Bachtinovu masku u slabších hvězd nepoužívala a snažila se ostrost snímku odhadnout dle difrakčních křížů slabších hvězd. Byla to ale chybná metoda. Nejlepší způsob je opravdu masku nesundávat, nastavit si na foťáku buď živý náhled nebo krátké expozice a ladit ostření tak, aby světelné hroty hvězd byly opravdu souměrné, jak to jen jde. U astrokamery použijte v programu, kterým snímáte (třeba NINA) lehký stretch snímků, aby vylezly detaily, a dělejte to samé.

Galaxie M81 stejnou technikou. Vlevo je neostrý L kanál, vpravo o něco lépe zaostřená barva. V detailech je rozdíl až nepříjemně velký.

13. Zaostření není věčné

Ještě méně příjemné je, že skvělé zaostření může klidně vydržet jen pár desítek minut. Pokud nemáte teleskop z uhlíkových vláken, bude trpět tepelnou roztažností. Kov tubusu při každé změně teploty pracuje a způsobuje průběžné rozostřování. Pokud tedy padá teplota, budete od večera až do rána přeostřovat hned několikrát. Totéž vás čeká při změně barevného filtru u monochromatických kamer. Ostrost je prostě potřeba neustále kontrolovat!

Pokud používáte astrokameru, může vám to usnadnit program, kterým snímáte. Například NINA neustále ukazuje graf zvaný HFR, který mapuje kontrast na okrajích hvězd a při každé expozici můžete sledovat, jak na tom ostrost je. Pokud při každé expozici rapidně roste, začněte aktuální snímky zkoumat a rozhodněte se, jestli by nebylo dobré přeostřit.

Přestože mám tento svůj desetihodinový snímek galaxie IC342 moc ráda, nemůžu popřít fakt, že prostě není úplně ostrý. No... když máme s jiným dalekohledem nový snímek, je vidět rozdíl ještě dramatičtější.

Obraz můžete koupit tady.

14. Pozor na Meridian flip

Během noci se vám pravděpodobně stane, že teleskop postupně najede do podivné polohy. Dokonce může hrozit, že se začne dotýkat například stativu. V takovém případě to znamená, že teleskop už vůbec není v poloze, kam by se normálně dostal, kdyby montáž byla řízena počítačem.

Na obloze rozlišujeme několik čar, z nichž jedna se jmenuje Meridian. To je kružnice, která vede od Polárky kolmo k horizontu a na opačné straně oblohy se zase zvedá z jižního obzoru a protíná zenit. Jak se během noci objekty pohybují po obloze, každý den zákonitě musí tuto čáru překročit. Pokud byste najeli na objekt těsně před meridianem a pak těsně po něm, montáž na něj namíří se závažím namířeným obráceně, tedy obraz bude převrácený. V průběhu noci ale montáž na objekt sama znovu nenajíždí, prostě si ho drží. Pokud tedy nemáte montáž také napojenou k počítači a tento krok robotizovaný, musíte tzv. Meridian flip provést ručně. Znamená to jen, že musíte montáži říct, aby si znovu našla objekt. Sestava se následně převrátí. Pak nejspíše budete muset překomponovat. Nemusíte otáčet foťák ani kameru - s převráceným snímkem si pak v počítači poradíte.

ZPRACOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ

15. Je potřeba analyzovat každou jednotlivou subexpozici

Že astrofotky se v počítačí musí skládat z tzv light, dark, flat a bias snímků, to už asi víte. Software na skládání snímků ale typicky umí mnohem víc než jen spojit snímky drohromady! Například Astro Pixel Processor, který používám, hned zpočátku provede analýzu hvězd a u každé subexpozice vám vyhodnotí tvar, ostrost i počet zaznamenaných hvězd a dle toho dá snímku skóre. Velmi snadno tak rozpoznáte, se kterými snímky je problém, a můžete je vyřadit z dalšího zpracování. A rozhodně to používejte, jinak se vám do výsledného složení dostanou záškodníci, kteří pokazí výslednou fotku. Dejte si ale pozor na jakékoli strojové vyhodnocení - nenajde všechno. proto velice doporučuji si dát tu práci a na každou subexpozici se podívat!

Ukázka, jak APP vyhodnocuje snímky.

16. Co má neostré nebo šišaté hvězdy, musí pryč

Za tuto radu mě nebudete mít rádi a ani se nedivím. Představa, že vyhazujete snímky, pro které jste celé hodiny mrzli venku, není ani trochu příjemná. Smiřte se ale s tím, že odpad prostě k astrofotografii patří. Špatný seeing, rozostření, oblačnost, chyba montáže, satelit - to všechno dokáže zkazit subexpozici. V zájmu výsledné fotky se takové subexpozice zbavte.

Obzvlášť při focení bez pointace je míra odpadu velice vysoká. Montáž zkrátka dělá chyby a hvězdy mají mnohdy správný tvar jen na každém třetím nebo dokonce čtvrtém snímku. Bohužel to tak prostě je, proto opravdu využijte každou minutu, kterou vám noc nabízí, a nepodléhejte dojmu, že když jste přece fotili pět hodin, budete mít pětihodinový snímek. Klidně dejte jednomu objektu i několik nocí a ve výsledku použijte jen pár hodin expozic. Pokud budou použité subexpozice kvalitní, výsledný snímek bude ta nejsladší odměna. Slibuji.

Ahoj, knedlíky. Pokud tohle vidíte na středu snímku, nemilosrdně ho popravte. 

17. Ne všechny snímky na internetu je dobré si dát za vzor

Tuto radu bych možná měla vysvělit, protože nezní nijak užitečně.

Když se podíváte, jak různí amatérští fotografové zpracovávají nějaký objekt (třeba mlhovinu M42), snadno propadnete zmatku. Mnozí totiž focení oblohy berou jen jako jakýsi začátek pro projev své kreativity. Už jsem viděla spoustu zelených galaxií, fialových hvězd, flekatých pozadí nebo brutálních černých fleků způsobených lokálním kontrastem.

Je potřeba si uvědomit, že to, jak objekt vypadá na těchto fotkách, nemá často s realitou nic společného. Pokud chcete mít kvalitní a pěkné snímky, podívejte se na fotografie respektovaných a zkušených fotografů (v československém rybníčku je to třeba Pavel Böhm, Martin Myslivec, Robert Novotný, Pavel Pech nebo třeba Petr Jurista) a zpracujte objekty v podobných barvách jako oni. Akorát si ověřte, zda se koukáte na RGB snímek, nebo na úzkopásmovou paletu, která se pochopitelně fotí a zpracovává jinak než standardní barevné snímky.

Řiďte se také naprosto jednoduchým pravidlem - pokud nějaká hvězda v okolí objektu je na kvalitních fotografiích oranžová, asi byste ji neměli mít modrou. To by znamenalo, že váš snímek je mimo jakoukoli rozumnou kalibraci barev. Také to nepřehánějte se saturací barev - syté snímky jsou na první pohled hodně líbivé a také je mám ráda, ale musíte si dát pozor, aby syté pixely nezačaly ničit detaily na snímku.

Moje nejnovější kráska - galaxie M82. Obraz můžete koupit tady.

18. Šum je čert, ale šumový filtr je ďábel

Šum je v astrofotografii hlavní záporák, nebo je tak alespoň prezentován. Proč bychom ho také měli vnímat kladně, když přece fotíme dark snímky a chladíme kamery, aby šumu bylo co nejméně. Ano, samozřejmě. Šum není žádoucí a každý by ho na svém snímku chtěl mít co nejmíň.

Kalibrační snímky samozřejmě udělejte pořádně a udělejte jich hodně, ale pokud i přesto bojujete s neúměrným množstvím šumu, je to jednoduché. Pokud máte moc šumu, máte málo dat. Takhle jednoduché to je. Šum samozřejmě můžeme během zpracování držet na uzdě - menším stretchem, opatrným kontrastem a podobně. Nejde ho ale nikdy uspokojivě odstranit, jedině dofocením dalších expozic.

Rozhodně si nepomůžete tím, co dělá tolik lidí, tedy použitím funkce noise reduction. Není nic smutnějšího než dívat se na fotografii, kterou někdo perfektně nasnímal, perfektně složil a následně se rozhodl potlačit šum a rozpatlal ji jako dítě vodovky. Než fotku zbavit všech detailů, které tak pracně získáváme během focení, to už je lepší jí ten šum prostě nechat. Šum je totiž pořád celkem přirozená součást fotografie, narozdíl od hladkých nepřirozených fleků.

Na první pohled (a takto zmenšený) možná vypadá snímek vpravo dobře. Při zvětšení je ale jasně vidět, jak devastující vliv má redukce šumu na všechny detaily.

19. Vesmír není černý

Při zpracování prvních astrofotek jsem neustále bojovala s kontrastem a dostatečnou tmavostí snímků. Byla jsem přesvědčená, že když vidím noční tmu jako absolutně černou, musí být vesmírná fotka také velmi tmavá, ideálně s černým pozadím.

Ve skutečnosti je to přesně obráceně. Vesmír je plný prachových mračen, různých plynných oblastí a dalších míst, které rozhodně nejsou černé. Nikdy se tedy nehoňte za černým pozadím, naopak v něm hledejte drobné detaily a upravujte snímky tak, aby drobné (ale přirozené) nuance v pozadí byly vidět. Samozřejmě platí, že čím méně do fotky zasahujete, tím líp.

Na mém snímku mlhoviny Rybí hlava jsou poměrně slušně vidět prachová mračna, která jsou ve skutečnosti tmavší než okolní vesmír. Kdybych tlačila na kontrast a chtěla veškeré okolí mít černé, tyto detaily by se nenávratně ztratily. Obraz můžete koupit tady.

20. První úprava nikdy není nejlepší (a typicky ani desátá)

Jakmile dokončím svou vysněnou fotografii, asi se neliším od ostatních tím, že ji hned chci všem ukázat, vyvěsit na blog a udělat z ní obraz. Za hodinu dalšího šťourání ve snímku se celá situace opakuje... a tak ještě mnohokrát.

Astrofocení je úžasná zábava na mnoho hodin, a to i za počítačem. Opravdu se vyplatí investovat čas a energii do učení úprav a zkoušení různých postupů zpracování. Nemyslím tím, že přebarvíte červenou mlhovinu na zeleno. Mám na mysli zkoušení různých technik, jak dostat ze snímku větší detaily a třeba i sytější barvu, aniž by to navýšilo šum. Co se stane, když snížím stretch a pokusím se snímek lehce doostřit? Co se snímkem udělá, když lehce potlačím hvězdy? Jak bude snímek vypadat, když maličko potlačím fialový kanál...? Zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte!

Evoluce úprav galaxie M106, a to ještě možná nejsem u konce.

V surových snímcích je toho totiž víc, než dokážete během prvních úprav odhalit. Já jsem se svými snímky spokojená až přibližně ve třicáté úpravě. Vždycky totiž najdu chybku, která se vyplatí opravit. A často se mi stává, že se za půl roku k surovým datům vrátím a podaří se mi zpracovat o třídu lepší snímek, než mám dosud. Proto nikdy nepodceňujte hodiny strávené u editačních programů.

Tak a to je, přátelé, v tuto chvíli vše. Kdo se dočetl až sem, tomu upřímně gratuluji a ještě víc děkuji! Doufám, že Vám tento článek ušetří pár hodin trápení s tímto náročným, ale o to krásnějším koníčkem. Přeji jasné noci a zase někdy ahoj!

KAM DÁL

Nyní Vás mohu zatím jen pozvat na prohlídku mých astrofotografií. Třeba Vám některá padne do oka a nakonec ozdobí Váš domov. To mi udělá radost největší!

Podívat se na fotky